Adrien Tournachon

V roce 1845 se ve svých 20 letech Adrien Tournachon připojil ke svému staršímu bratrovi Félixovi (Nadarovi) v Paříži. Félix jej zasvětil do literárních a uměleckých kruhů a pomáhal mu získávat zakázky[2] a zároveň mu zaplatil studium fotografování u Gustava Le Graye.[3] V roce 1851 se Adrien stal součástí týmu, který založil jeho bratr, a který produkoval katalog pod názvem Panthéon Nadar[2] s portréty stovek slavných osobností své doby. Adrien Tournachon si otevřel vlastní fotografické studio v roce 1853 v domě č. 11 na bulváru Kapucínek a své práce podepisoval jako Nadar jeune (Nadar junior);[3] fotografoval portréty celebrit své doby.[4] Souběžně se svou fotografickou činností se věnoval i malířství.[2]

Adrien a Félix se časem stali obchodními konkurenty, Adrien po nějaký čas používal pseudonym Nadar, stejně jako jeho bratr Gaspard-Félix a také jím označoval své fotografie.[2] Stejný podpis působil ve snímcích zmatky a byl příčinou soudní pře mezi oběma bratry, kterou proti Adrienovi inicioval Félixe.[5] Soudní pře trvala od března 1856[6] do prosince 1857.[3] Konečný rozsudek nakonec svolil používat značku pouze Felixovi, jako jedinému uživateli pseudonymu.[5] Toto užívání jednoho pseudonymu oběma bratry vedlo k připsání významné části Adrienova fotografického díla jeho bratrovi.[5] Tento proces je také jedním z prvních svého druhu, který se zabývá autorstvím fotografa. S laskavým svolením svého otce používal dále pseudonym Nadar Felixův syn Paul.[7]

Podle historiků Anne de Mondenardové a Marca Pagneuxe[8] Adrien Tournachon, a nikoli jeho bratr Félix, fotografoval několik tehdejších nejvýznačnějších osobností hudebního umění (Giacomo Meyerbeer a Gioachino Rossini),[9] výtvarného umění (Decamps,[9] Gustave Doré,[10] Jean-Louis-Ernest Meissonier[9] a Horace Vernet[9]) a literatury (Dumas mladší,[9] Alphonse de Lamartine,[9] Gérard de Nerval[4] a Alfred de Vigny[9]).

Adrien Tournachon také vytvořil sérii portrétů mima Charla Deburau v roce 1855.[9] Od roku 1856 fotografoval osoby podrobované pokusům neurologa Guillauma Duchenne de Boulogne.[11]

• 
  Alphonse de Lamartine, 1856
• 
  Gustave Doré
• 
  Gérard de Nerval
• 
  Charles Deburau
• 
  Anguský býk se svým majitelem na zemědělském veletrhu v Paříži, 1856

• (francouzsky) Anne de Mondenard, Marc Pagneux, Vincent Rouby: Modernisme ou modernité – Les photographes du cercle de Gustave Le Gray, Actes Sud, Arles 2012, ISBN 978-2-330-00542-9, str. 408 a 345-375 (kapitola „Adrien Tournachon, ou un Nadar peut en cacher un autre“)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Adrien Tournachon na Wikimedia Commons