Adolf Wiesner

Adolf Wiesner se narodil na Novém Městě pražském v židovské rodině. Jeho otec Theodor Wiesner byl obchodník dobytkem. Studoval na pražské malířské akademii u profesora Maxmiliána Pirnera. Poté odjel studovat do Drážďan, kde se školil u prof. Leona Pohleho. Po Drážďanech odjel na malířskou akademii do Mnichova, kde navštěvoval přednášky u prof. Otto Seitze. V roce 1893 se vrátil do Prahy a nastoupil u prof. Vojtěcha Hynaise, který tehdy zahajoval svoji výuku na pražské Akademii. V roce 1896 studium ukončil.

Patřil ke skupině umělců, kteří založili Spolek výtvarných umělců Mánes a časopis české moderny Volné směry.[3] Pro obálku prvního čísla Volných směrů nakreslil alegorickou postavu mladého muže.[4] V roce 1898 vystavoval na prvních památných výstavách spolku Mánes v Topičově salonu. Byl malířem figurálních kompozic a portrétů, nejoblíbenější však byly jeho melancholické náladové krajiny a žánry. Adolf Wiesner byl rovněž člen Sokola, v němž po celé mládí aktivně působil jako cvičitel.[5]

V letech 1900–1910 pobýval převážně v Paříži,[6] kde se stýkal s A. Muchou a dalšími českými umělci. Pravidelně vystavoval své obrazy v Salonu francouzských umělců. V Paříži se rovněž seznámil svou budoucí ženou Helenou Brandejsovou (1877–1975), dcerou mecenáše umění Alexandra Brandejse. Kolem roku 1903 se oženil a v roce 1904 se jim narodil syn René, (budoucí architekt).

Po návratu do Prahy se Wiesner stal jedním z předních pražských portrétistů. Portrétoval známé osobnosti jako např. sochaře Stanislava Suchardu, malíře Alfonse Muchu, spisovatelku Růženu Jesenskou, ing. Emila Kolbena, nebo rentgenologa dr. Václava Švába. V roce 1916 uspořádal společně se svojí ženou Helenou výstavu v Rubešově galerii v Praze. Nejčastěji portrétoval vlastní ženu a další členy Brandejsovy rodiny. Jeho klientelou byla převážně pražská židovská společnost a to je také důvod, proč se jeho portrétů zachovalo tak málo. Po okupaci v roce 1939 zůstali Adolf a Helena Wiesnerovi v Praze. V roce 1942 byli oba deportováni do terezínského ghetta. Tři měsíce po příjezdu Adolf Wiesner 10. října 1942 zemřel na celkové vyčerpání ve věku 72 let. Byl pohřben na místním hřbitově.

• 
  Chudoba (1942)
• 
  Portrét Alaxandra Brandejse
• 
  Portrét Bernharda Federera z Janovic, předsedy pohřebního bratrstva
• 
  Portrét ing. Emila Kolbena
• 
  Portrét starší ženy v červeném křesle
• 
  Portrét staršího muže v červeném křesle
• 
  Neznámá dívka