Adolf Promber

Byl synem výběrčího daní. V letech 1860–1864 vystudoval práva na Vídeňské univerzitě, kde roku 1867 získal titul doktora práv. Krátce působil jako notář ve Frenštátu u moravské finanční prokuratury. Od roku 1872 byl advokátem v Brně. Zapojil se do veřejného a politického života.[2][3]

Od 70. let 19. století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1873 byl zvolen a zastupoval zde kurii městskou, obvod Kroměříž, Uherské Hradiště atd. Za týž obvod obhájil mandát i ve volbách do Říšské rady roku 1879. Ve volbách do Říšské rady roku 1885 uspěl v městské kurii, obvod Hranice, Lipník atd. Opětovně za něj byl zvolen i ve volbách do Říšské rady roku 1891 a volbách do Říšské rady roku 1897. V parlamentu setrval do své smrti. Pak ho nahradil Karl Fochler.[4] V roce 1897 se profesně uvádí jako advokát, bytem v Brně.[5] V zákonodárném sboru byl aktivní hlavně v rozpočtovém a branném výboru. V roce 1874 se zasloužil o podobu zákona upravujícího poměry státních úředníků.[2]

Uvádí se jako německý liberál (liberálně a centralisticky orientovaná Ústavní strana, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik).[2][6] V roce 1878 zastával funkci zapisovatele zemského volebního výboru Ústavní strany na Moravě.[7] Při svém nástupu do parlamentu patřil mezi mladoněmecké liberály, kteří kritizovali staroněmecké politiky Ústavní strany.[3] V říjnu 1879 je zmiňován na Říšské radě coby člen mladoněmeckého Klubu sjednocené Pokrokové strany (Club der vereinigten Fortschrittspartei).[8] Od roku 1881 byl členem klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných politických proudů).[9] Za tento klub uspěl i ve volbách roku 1885.[10] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[11] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[12] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[13] Ve volbách roku 1897 byl zvolen za Německou pokrokovou stranu.[14] Po volbách roku 1897 zasedal v poslaneckém klubu Freie Deutsche Vereinigung (takzvaná Mauthnerova skupina), který sdružoval staroliberální proud německorakouské politiky.[2]

Od roku 1876 zasedal rovněž jako poslanec Moravského zemského sněmu.[2] Do roku 1884 na něm zastupoval okres Hodonín, pak Lipník.[3] Od roku 1878 byl členem zemského výboru, v němž po dvacet let působil coby referent pro obecní, zemědělské a finanční záležitosti. Od roku 1896 byl náměstkem moravského zemského hejtmana.[2] Spolu s baronem Johannem von Chlumeckým byl koncem století hlavním představitelem německorakouského politického tábora na Moravě.[3]

Byl švagrem předního českého politika na Moravě Františka Aloise Šroma. V národnostních otázkách byl umírněný a položil základy k pozdějšímu Moravskému vyrovnání.[2] Uznával, že při etnických poměrech na Moravě není pro německou populaci vhodné vystupovat radikálně opozičně a obstrukčně. Sám byl do sněmu i Říšské rady volen za obvody v českém vnitrozemí. V roce 1897 odmítal ostrý opoziční kurz proti Badeniho jazykovým nařízením.[3]

Získal čestné občanství více než 50 moravských obcí.[2] Čestným občanem ho například jmenovaly i etnicky převážně české obce jako Valašské Klobouky.[15] V roce 1883 mu byl udělen Řád železné koruny.[3]

Zemřel na žaludeční nemoc v únoru 1899.[3]