Adolf Gross

Vystudoval gymnázium v Krakově a práva na Jagellonské univerzitě.[3] Univerzitu vystudoval v letech 1880–1888.[2] Jako student byl aktivní v radikálních spolcích.[3]

Politicky se angažoval, byl činný i jako novinář.[4] Od roku 1890 měl samostatnou advokátní kancelář. V letech 1895–1896 financoval krakovské noviny Dziennik Krakowski, od roku 1901 sociálně demokratický Naprzód.[3]

Pocházel z židovské rodiny. Gross se v politické činnosti profiloval jako představitel svébytného židovského tábora, který odmítal jak asimilační koncept celkové polonizace židů, tak sionismus.[4] Působil coby předseda politické strany Demokratická strana nezávislých židů (Demokratische Partei der Unabhängigen Juden, Partia Niezależnych Żydów).[2] Podle jiného zdroje byl od konce 90. let 19. století členem Polské sociálně demokratické strany Haliče a Slezska a od roku 1901 předsedou Demokratické strany nezávislých židů coby autonomní sekce polské sociální demokracie.[3] Patřil mezi blízké přátele polského sociálně demokratického předáka Ignacy Daszyńského. Finančně podporoval sociálně demokratický list Naprzód. Šlo o výraz dočasného spojenectví mezi polskými socialisty a krakovskou židovskou komunitou. Demokratická strana nezávislých židů vznikla koncem 19. století. Díky silnému lokálnímu vlivu této strany byly v Krakově méně výrazné pozice sionistů. Gross vedl redakci malého listu Tygodnik, který využil i v kampani roku 1907.[5] Zasedal v krakovské obecní radě.[4] Jejím členem byl od roku 1902. Zároveň byl v letech 1902–1903 a 1907–1909 činný i v židovské náboženské obci.[3]

Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 12. Mandát obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1911.[6] V době svého působení v parlamentu je profesně uváděn jako advokát v Krakově.[1]

Po volbách roku 1907 se na Říšské radě uvádí jako nezařazený poslanec. Po volbách roku 1911 byl členem poslaneckého Polského klubu.[6] Před volbami roku 1907 veřejně odmítl, že by v případě svého zvolení usedl do parlamentního Polského klubu. Ovšem po volbách roku 1911 tak nakonec přesto učinil.[5]

V roce 1918 působil v polské likvidační komisi. V meziválečném Polsku se angažoval v Svazu Poláků mojžíšského vyznání.[3]

Jeho bratrem byl právník a politik Daniel Bernard Gross (1866–1942).[3]