Adam Jílek

Adam Jílek od mládí kreslil, navštěvoval kursy kreslení a malby a aktivně sportoval. Byl členem žákovské a kadetské reprezentace v baseballu, která vyhrála Mistrovství Evropy. Střední uměleckou školu si původně vybral aby měl více času na baseball, kterému se chtěl věnovat závodně, ale již v prvním ročníku se vzdal kariéry sportovce a rozhodl se naplno věnovat umění.

Po absolvování střední Výtvarné školy Václava Hollara (2006–2010) byl přijat ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru prof. Zdeňka Berana. Po odchodu Zdeňka Berana z AVU (2012) jeho ateliér převzal Martin Mainer. Jílek po dvou letech studia klasické malby (2011–2012) pokračoval v ateliéru volné tvorby Martina Mainera (2012) a v ateliéru restaurování u prof. Karla Strettiho (2012–2013). Studia dokončil v ateliéru Jiřího Sopka (2013–2016). Začal samostatně vystavovat ještě jako student AVU (P.O.R.N., Galerie Microna, 2015).[1]

Jílka zajímá svoboda slova a dodržování lidských práv ve světě, situace divokých zvířat vystavených tlaku nelegálních komerčních zájmů i opuštěná domácí zvířata. Jeho konkrétní společenské aktivity zahrnují např. podporu Amnesty International.[2], nebo psího útulku Dogpoint.

Malíř ve svém životopise uvádí, že nejvíce ho ovlivnily dva roky strávené v ateliéru profesora Zdeňka Berana. Absolventi ateliéru Zdeňka Berana ovládají staromistrovskou techniku olejomalby a většina z nich se přiklonila k realistickému zobrazení. Jílkovo následné školení ve třech různých ateliérech malby vedlo k částečné změně a zjednodušení malířského rukopisu a rozšíření výrazové škály.[3] Oproti rané temnosvitné malbě s tlumenou barevností se jeho paleta barev projasnila a řadě obrazů dominuje bílý prostor. Pro poslední tvorbu Adama Jílka je charakteristická jasnost malířského přednesu a čistota formy.[4]

Obrazy z doby studií většinou zachycují běžné každodenní situace (Poločas, Prázdný půllitr), zátiší s trofejemi nebo detaily různých předmětů poznamenaných časem (Detail křesla I-III). Na volbu dalších témat měly vliv prázdninové pobyty na vesnici u babičky. Místo, kde chov hospodářských zvířat je nedílnou součástí života lidí, využil k studiím hlav zvířat i drůbeže (Stříhání ovcí, Portrét slepice), výtvarných detailů z venkovského prostředí (Podkroví, Skládka, Rybolov, Kompost) i zachycení vizuálně silných situací, jako např. domácí zabijačka (cyklus Zabijačka). Jílek je podává s výtvarným zaujetím, ale věcně a bez idealizace, citlivě pracuje se světlem, barevností a smyslem pro detail.[5] Na tyto obrazy navazují portréty domácích i exotických zvířat a ptáků, preparovaných lebek, hmyzu, detaily lidské tváře i ženské akty. V několika zátiších s částmi výbavy baseballového hráče připomíná svou sportovní kariéru (Baseballová maska). Ženskou nahotu znázorňuje v detailech, jako by šlo o ojedinělé momenty, v kterých se ocitáme jen my sami před zrcadlem. Jeho díla jsou ostrovy intimity mezi objektem a divákem.[6]

Jílek svou realistickou malbou zachycuje přesné detaily, ale nesetrvává u pouhého popisu a zvířatům dává až antropomorfní mimické rysy. Vztah lidí a zvířat podává s lehkou ironií (V cizí kůži, Nejlepší přítel českého člověka, Polibek). V jeho podání zvířata symbolizují čistotu duše a neposkvrněnost (obrazový cyklus Čistota a neposkvrněnost) a výraz jejich tváří není odrazem negativních lidských vlastností jako jsou zášť nebo nenávist (Strach z okolního světa).[7] Baví ho vymýšlet příběhy, ve kterých zachycuje různé nepravděpodobné vzájemné interakce zvířat (Šťavnaté jablko, Velké sousto, Postranní úmysl) nebo zvířat a lidí (Kradení slov z úst) a zvířata s atributy vypůjčenými z lidské civilizace (Špína v našem rybníce, Evoluce I). Zájem o přírodu ho vede k zobrazování důsledků lidské bezohlednosti vůči zvířatům (Slon, Nosorožec z cyklu Vykořisťování)

• 
  Baseballová maska, 2010
• 
  Půda, 2010
• 
  Vaření z cyklu Zabijačka, 2010
• 
  Poločas, 2013
• 
  Nejlepší přítel českého člověka, 2015
• 
  Velké sousto II, 2016
• 
  Prsa, 2016
• 
  Strach z okolního světa, 2017

• Adam Jílek, text Barbora Maštrlová, Galerie Art Salon S, Praha 2014

• Oficiální stránky
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Adam Jílek na Wikimedia Commons
• Adam Jílek v informačním systému abART
• Rurální pop-art Adama Jílka, čas. Vice, 28.8.2014
• Kulturio: Martin Duřt - rozhovor s Adamem Jílkem, 7.4.2018