Adam Bohorič

Ve Vídni získal v roce 1547 titul bakaláře, poté následovala studia na Univerzitě ve Wittenbergu, kde byl jedním z jeho učitelů i Philipp Melanchthon.[2] V letech 1551 až 1563 působil na vlastní škole v Kršku, v letech 1566 až 1582 a 1595 až 1598 byl správcem stavovské školy v Lublani, kde zavedl místní slovanský jazyk jako jazyk vyučovací.[2][4][5]

Již kolem roku 1580 vydal do současnosti nezachované dílo Elementale Labacense cum Nomenclatura trium linguarum, Latinae, Germanicae et Sclavonicae, jež bylo v zásadě latinsko-německo-slovanským slovníkem.[2][6] Jeho stěžejním dílem však byla Arcticae horulae succisivae de latinocarniolana literatura (česky Volné zimní hodiny latinsko-kraňské gramatiky; zkráceně též jen Arcticae horulae) vydaná ve Wittenbergu ve stejném roce jako Dalmatinův překlad Bible (1584).[2][7] Bohorič v latinsky vydané gramatice slovinštiny Arcticae horulae chválil místní lidový jazyk jako člena velké rodiny slovanských jazyků.[1] Bohorič v díle také vyjádřil, že místní Slované jsou potomky Venetů a Vandalů. K této konstrukci dospěl z tehdy užívaného německého označení pro Slovince – Winde. Zatímco spojení s ilyrským kmenem Venetů bylo správné, vazba na Vandaly se později ukázala jako chybná.[8] Do současnosti se zachovaly části dalšího díla – Otrozhia tabla.[2]

Jen omezené množství literatury z období slovinské reformace přežilo následnou protireformaci. V Římě se podařilo získat výjimku pro Dalmatinův překlad Bible a Bohoričova gramatika se dočkala nového vydání v letech 1715 a 1758.[9]

Bohorič také stanovil přesnější a systematičtější spřežkový pravopis – tzv. bohoročici, jež se používala až do čtyřicátých let 19. století.[10]