Adalbert Eyssert mladší

Působil jako obchodník a dopravce v Rumburku. Byl členem obchodní a živnostenské komory v Liberci.[1] Byl členem obchodní komory.[3] Adalbert Eyssert mladší byl taky členem správní rady a spoluzakladatelem České severní dráhy.[4]

V 60. letech se Adalbert Eyssert mladší zapojil i do vysoké politiky. V doplňovacích volbách v květnu 1864 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii městskou, obvod Rumburk.[5] Již po pár dnech se ale uvádí, že starosta Rumburku Adalbert Eyssert mladší mandát odmítl přijmout.[6] Do sněmu pak místo něj usedl Emanuel Forster.[7] Do sněmu se vrátil v zemských volbách v roce 1870, kdy byl za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Liberec.[8]

Osoba jménem Adalbert Eyssert zastávala v letech 1856–1868 úřad starosty města Rumburk. Zdroje se ovšem mírně rozcházejí v tom, zda starostou města byl Adalbert Eyssert mladší (narozený roku 1813) nebo jeho jmenovec narozený roku 1807. Publikace Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861–1913 uvádí, že Adalbert Eyssert mladší byl v roce 1861 starostou města Rumburk.[1] Stejně tak Kalendárium regionálních výročí Ústeckého kraje řadí Eysserta zemřelého roku 1879 mezi rumburské starosty.[9][10] Prager Tagblatt nicméně v nekrologu uvádí, že Adalbert Eyssert zemřelý roku 1879 byl pouze okresní starosta, zatímco nezmiňuje, že by byl starostou Rumburku (pouze uvádí jeho členství v obecním zastupitelstvu).[3] Rovněž zpráva o pohřbu zesnulého psaná přímo z Rumburku neuvádí, že by byl starostou města, pouze členem zastupitelstva.[4]

Zdroje také mírně kolísají ohledně členství Adalberta Eysserta v Říšské radě. Nekrolog v Prager Tagblatt z roku 1879 uvádí, že zesnulý byl i poslancem Říšské rady.[3] Členství Eysserta v Říšské radě v zprávě o úmrtí roku 1879 uvádějí i jiné zdroje.[11] V Říšské radě ovšem zasedal jediný muž jménem Adalbert Eyssert a to od roku 1861 do roku 1862,[12] zatímco Adalbert Eyssert mladší je výslovně uváděn jako nový poslanec zemského sněmu (který v 60. letech volil ze svých řad poslance Říšské rady) až v roce 1864, přičemž mandátu na sněmu se tehdy ihned vzdal.[7]

Zemřel v říjnu 1879 ve věku 67 let, po osm let trvající srdeční chorobě.[3] Pohřeb se konal 20. října 1879 za velké účasti veřejnosti.[4]