Acenaftylen
Acenaftylen je polyaromatický uhlovodík. Je to žlutá pevná látka, na rozdíl od mnoha jiných polyaromátů u něj nedochází k fluorescenci.
| Acenaftylen | |
|---|---|
Strukturní vzorec | |
| Obecné | |
| Systematický název | Tricyklo[6.3.1.04,12]dodeka-1(12),2,4,6,8,10-hexaen |
| Triviální název | acenaftylen |
| Ostatní názvy | acenaftalen |
| Anglický název | Tricyclo[6.3.1.04,12]dodeca-1(12),2,4,6,8,10-hexaene, acenaphthylene, cycopenta[de]naphthalene, acenaphthalene |
| Německý název | Acenaphthylen |
| Sumární vzorec | C12H8 |
| Vzhled | žlutá pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 208-96-8 |
| PubChem | 9161 |
| SMILES | c3cc1cccc2\C=C/c(c12)c3 |
| InChI | 1S/C12H8/c1-3-9-4-2-6-11-8-7-10(5-1)12(9)11/h1-8H |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 152,20 g/mol |
| Teplota tání | 91,8 °C (365,0 K) |
| Teplota varu | 280 °C (553 K) |
| Hustota | 0,898 7 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
dobře rozpustný v ethanolu a diethyletheru |
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech |
dobře rozpustný v benzenu, rozpustný v chloroformu |
| Bezpečnost | |
 GHS06  GHS07 Nebezpečí[1] | |
| H-věty | H302 H310 H315 H319 H330 H335 |
| P-věty | P260 P270 P280 P284 P301+312 P302+350 P305+351+338 P320 P361[1] |
| R-věty | R22 R36/37/38 |
| S-věty | S26 S36/37/39 |
| Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Výskyt a výroba
Acenaftylen tvoří asi 2 % uhelného dehtu. Průmyslově se vyrábí dehydrogenací acenaftenu.[2]
Reakce
Hydrogenací acenaftylenu vzniká acenaften.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Acenaphthylene na anglické Wikipedii.
- Acenaphthylene. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- Karl Griesbaum, Arno Behr, Dieter Biedenkapp, Heinz-Werner Voges, Dorothea Garbe, Christian Paetz, Gerd Collin, Dieter Mayer, Hartmut Höke “Hydrocarbons” in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry 2002 Wiley-VCH, Weinheim. DOI:10.1002/14356007.a13_227
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.