Abd al-Fattáh as-Sísí

Původně byl jako voják z povolání náčelníkem generálního štábu egyptských ozbrojených sil a zároveň ministrem obrany a vojenské výroby ve vládě premiéra Hišáma Kandíla. As-Sísí nařídil 3. července 2013 sesadit po masových nepokojích prezidenta Muhammada Mursího z řad Muslimského bratrstva;[2] od těch dob zastával vedle funkce ministra obrany i funkci prvního místopředsedy vlády v kabinetu Házima al-Biblávího. Dne 27. ledna 2014 byla ohlášena Sísího kandidatura na egyptského prezidenta v rámci voleb plánovaných na květen.[3] Biblávího vláda podala 24. února demisi, aby maršálovu[4] prezidentskou kandidaturu podpořila.[5] Prezidentské volby Sísí s velkým náskokem vyhrál. Po složení přísahy 8. června 2014 se stal egyptským prezidentem.

V lednu 2018 oznámil záměr obhájit svůj mandát i v dalším čtyřletém období. Už před potvrzením kandidatury byl považován za hlavního favorita.[6] Volby se konaly od 26. do 28. března, Sísí v nich měl jen jediného oponenta, kterým byl téměř neznámý politik a vládní podporovatel Músa Mustafa Músa.[7] Již předtím museli své kampaně přerušit někteří vážnější zájemci, kteří čelili zastrašování nebo jim úřady kandidaturu přímo zamítly.[8] Podle předběžných výsledků jasně zvítězil Sísí s 21,5 miliony hlasů.[9] Přes milion hlasů, tedy podstatně více než Músa, získal v těchto volbách Mohamed Salah. Stalo se tak proto, že někteří lidé nesouhlasili ani s jedním z kandidátů, oba přeškrtli a napsali na lístek fotbalistovo jméno.[10] Oficiálně získal Sísí při 41% účasti přes 97 % platných hlasů a do druhého funkčního vstoupil 2. června 2018.[11]

Dne 16. dubna 2019 schválil egyptský parlament změnu ústavy, díky níž bude teoreticky Sísí moct vládnout až do roku 2030. Otázka změny ústavy byla následně předložena občanům v referendu.[12] Ti ji při 44% účasti schválili více než 88 % hlasů. Prezidentův mandát byl prodloužen ze čtyř na šest let, tedy ten současný Sísího do roku 2024. Poté může být zvolen ještě jednou na další šestileté období.[13]

Závěry Rady pro zahraniční věci EU ze dne 21. srpna 2013 uvádí, že členské státy se dohodly, že v případě Egypta pozastaví licence k vývozu veškerého vybavení, které může být použito k vnitřním represím, a provedou přezkum své spolupráce s Egyptem v oblasti bezpečnosti.[14]

Evropský parlament vydal 10. března 2016 usnesení, ve kterém odsoudil umučení Giulia Regeniho jako další na dlouhém seznamu nucených zmizení, k nimž došlo v Egyptě od července 2013 a které se setkávají s beztrestností. Ohledně Regeniho umučení italský ministr zahraničních věcí Paolo Gentiloni uvedl, že jeho tělo vykazovalo známky „nehumánního, zvířecího, nepřijatelného násilí“.[14]

Zmíněné usnesení Evropského parlamentu připomíná též, že od července 2013 bylo podle egyptských orgánů zadrženo více než 22 000 osob. Následně vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech osob zadržovaných a odsouzených pouze na základě toho, že uplatňovaly své právo na svobodu projevu a pokojné shromažďování.[14]

Český velvyslanec v Káhiře pozval generála as-Sísího na zahájení výstavy v Národním muzeum v Praze plánované na červen 2020. Ředitel muzea Michal Lukeš as-Sísího účast veřejně podpořil.[15]

David Sassoli, předseda Evropského parlamentu, požádal dne 12. února 2020 okamžité propuštění studenta Patricka Zakiho, boloňského studenta Erasmus Mundus, kterého zatkli na letišti v Káhiře dne 7. února hned po příletu z Boloni. Zaki se vracel domů, aby navštívil rodinu.[16] Dne 8. prosince 2021 byl propuštěn z vazby a čeká na další jednání soudu.

• řetěz Řádu krále Abd al-Azíze – Saúdská Arábie, 2014[17]
• Řád Mubáraka Velikého – Kuvajt, 2015
• řetěz Řádu cti – Súdán, 2016
• velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 21. listopadu 2016[18]
• Řád šejka Isy bin Salmana Al Khalify – Bahrajn, 2017
• velkokříž s řetězem Řádu Makaria III. – Kypr, 2017
• velkokříž Národního řádu za zásluhy – Mauritánie, 2017
• Řád Ománu, civilní divize – Omán, 2018
• velkokříž Národního řádu za zásluhy – Guinea, 2019
• velkokříž Národního řádu Pobřeží slonoviny – Pobřeží slonoviny, 2019
• Řád přátelství mezi národy – Bělorusko, 17. června 2019[19][20]
• Medaile za osvobození Kuvajtu – Kuvajt
• Medaile za osvobození Kuvajtu – Saúdská Arábie