254. peruť (Izrael)

254. peruť (hebrejsky טייסת 254), také známá jako Vnitrozemská peruť (hebrejsky טייסת מרכז המדינה), je bývalou jednotkou Izraelského letectva.

254. peruť
Nášivka s emblémem perutě
Nášivka s emblémem perutě
ZeměIzrael Izrael
Existence1980 - 1984
Typstíhací peruť
Funkceprotivzdušná obrana
PosádkaChacor
VeliteléGiora Epstein
Nadřazené jednotky Izraelské vojenské letectvo
Účast
Válkyprvní libanonská válka
Letouny
StíhacíAMD Mirage IIICJ
IAI Kfir C-1

Historie

254. peruť vznikla v dubnu 1980 na základně Chacor jako jednotka provozující stíhací letouny IAI Kfir C-1, které dříve sloužily u 109. peruti, která v té době přecházela na variantu Kfir C-2. Složena byla hlavně ze záložních pilotů, a jejím velitelem se stal podplukovník Giora Epstein, nejúspěšnější izraelské stíhací eso, a tehdy již také rezervní pilot.[1][2]

O rok později peruť obdržela další typ letadla, Dassault Mirage III. Ta kdysi představovala špičku ve vybavení Izraelského letectva, s nárokovaným počtem více než 280 sestřelů, ale koncem 70. let začaly být tyto stárnoucí stroje francouzského původu v izraelských službách nahrazovány novou generací stíhacích letounů, americkými F-15 Eagle a F-16 Fighting Falcon.[3] První peruť přezbrojená na F-16, 117., předala v roce 1979 své stroje 253. peruti na základně Ejtam, ale tato jednotka byla také určena k brzkému přechodu na stroje F-16.
Když 253. peruť, v souvislosti se stažením Izraele ze Sinajského poloostrova, v souladu s dohodami z Camp Davidu, přesídlila koncem roku 1981 na základnu Ramon, a aby byly Mirage udrženy v provozu během jednání o jejich prodeji Argentině, její zbývající Mirage III, v počtu 22 strojů, byly předány 254. peruti na základně Chacor.[1]

Když v roce 1982 vypukla válka v Libanonu 254. peruť tak provozovala oba typy,[4] a pokračovala v nasazování strojů Mirage k stíhacímu hlídkování. Nejméně při jedné příležitosti byly dokonce navedeny ve směru přibližujících se strojů nepřítele, ale ty se střetly s izraelskými F-15, také hlídkujícími v blízkosti, dříve než mohlo dojít k navázání kontaktu. Brzy poté byly Mirage staženy ze služby.[1][3] V roce 1984, kdy začaly z výrobních linek vycházet větší počty Kfirů C-2, byly Kfiry C-1 pronajmuty ozbrojeným silám Spojených států amerických, a 254. peruť byla deaktivována.[2]

Označení

Emblémem peruti byla stylizovaná silueta ptáka s rozepjatými křídly na pozadí kontur izraelského pobřeží. Letouny Kfir nesly standardní čtyřbarevnou kamufláž užívanou v daném období všemi stíhačkami Izraelského letectva s delta křídlem, ale většinou bez černě lemovaných žlutých trojúhelníků pro rychlou identifikaci běžných na strojích Mirage a Nešer. Nesly také třímístná identifikační čísla začínající číslicí 7, tedy od 700 výše, umístěná na kýlové ploše a krytu přední podvozkové nohy.[5][6]

Během služby u 253. peruti Mirage obdržely modrý nátěr kormidel s dvěma bílými krokvemi postavenými na špici oddělenými černým proužkem. Na konci jejich působení u perutě byla u některých strojů barva vrchní krokve změněna na červenou.[7][8][9] Když byly Mirage převedeny k 254. peruti, nejen byla nejednotnost označení zachována, ale oba jeho styly byly aplikovány i u Kfirů.[10] Mohlo se jednat o snahu dezinformovat, s cílem zmást nezasvěcené pozorovatele.[6][7]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 254 Squadron (Israel) na anglické Wikipedii.

  1. Norton, s. 207
  2. Norton, s. 298
  3. Aloni, s. 80
  4. Norton, s. 45
  5. Norton, s. 295
  6. Norton, s. 303
  7. Norton, s. 209
  8. BAKER, Nigel. Dassault Mirage III & Mirage 5/Nesher in Israeli Service [online]. acig,org [cit. 2015-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-26. (anglicky)
  9. ENCYKOVSKI, Eli. "טייסת מרכז המדינה" [online]. sky-high.co.il [cit. 2015-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (hebrejsky)
  10. Norton, s. 296

Literatura

  • ALONI, Shlomo. Israeli Mirage and Nesher Aces. Oxford: Osprey Publishing, 2004. 96 s. Dostupné online. ISBN 1-84176-653-4. (anglicky)
  • NORTON, Bill. Air War on the Edge – A History of the Israel Air Force and its Aircraft since 1947. Surrey: Ian Allan Publishing/Midland Publishing, 2004. Dostupné online. ISBN 1-85780-088-5. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.