1. kniha Henochova

1. kniha Henochova (též Etiopský Henoch) je jedním z nejznámějších starozákonních apokryfů. Je to celkem pět původně samostatných knih, které jsou spojeny postavou Henochovou. Henoch je jako prastará biblická postava příjemcem nadpřirozených zjevení o běhu a podstatě světa. Kniha spadá do apokalyptického žánru a některé její části jsou typickými a ryzími apokalypsami.

Povaha, datace, jazyk

1. knihu Henochovu tvoří celkem pět samostatných knih a dva dodatky:

  • Kniha strážců (1–36)
  • Kniha podobenství (37–71)
  • Astronomická kniha (72–82)
  • Kniha snů (83–91)
  • Epištola (92–105)
  • První dodatek - Narození Noeho (106–107)
  • Druhý dodatek – Eschatologické napomenutí (108)

Jednotlivé knihy pochází z různých historických dob. Nejstarší jsou Astronomická kniha a Kniha strážců, které pochází až ze 3. století př. n. l.[1] Nejstarší rukopisy těchto textů z kumránských svitků jsou 4Q208 pro Astronomickou knihu (přelom 3. a 2. století př. n. l.)[2] a pro Knihu strážců 4Q201 a 4Q202 (první polovina 2. století př. n. l.)[3]. Kniha strážců je také citována v knize Jubileí, která je datována do poloviny 2. století př. n. l. Kniha snů a Epištola pochází z období Makabejského povstání[4] a nejmladší kniha Podobenství z přelomu letopočtů.[5] První z dodatků pochází z 1. století př. n. l. a je dochován v rukopisu 4Q203 (poslední třetina 1. století př. n. l.). Druhý dodatek byl napsán jako závěr už ucelené sbírky.

Tyto spisy byly pravděpodobně původně psány v aramejštině (viz nálezy v Kumránu). Z aramejštiny následně přeloženy do řečtiny a z řečtiny (nejspíše už ve formě ustálené sbírky) do klasické etiopštiny, ve které se jako jediné dochoval celý text. Proto se označují i jako „Etiopský Henoch“, na rozdíl od 2. knihy Henochovy, tzv. „Staroslověnského Henocha“.

Části knihy

Kniha strážců

Tato kniha zahrnuje kapitoly 1 – 36. Má tři části:

  • 1 – 5 úvod, řešící otázku údělu spravedlivých.
  • 6 – 16 text rozpracovává biblický oddíl Gen 6, kde se hovoří o božích dětech, které se ženily s lidskými dcerami a ty jim plodily obry. Kniha strážců zde spojuje dvě tradice; podle jedné je původcem všeho toho zla Šemichaza a hřích spočívá ve smíšených sňatcích andělů s lidskými dcerami. Podle druhé tradice je hlavním svůdcem a viníkem Asáél a hřích spočívá ve zjevení tajemství, která lidem nenáležela, lidským dcerám. Významným prvkem je zde přesunutí původu zla z hříchu prvních lidí (Adama a Evy) na padlé anděle a na text Gn 6. Text neodráží žádnou konkrétní společenskou nebo politickou krizi, spíš jen vzdáleně připomíná snad kulturní šok po válce Diadochů.
  • 17 – 36 Henochova cesta, na níž poznává strukturu s principy chodu vesmíru. Text se zaobírá kosmologií, je přítomen i zájem o eschatologii.

Kniha Podobenství

Na této knize se zdá, že závisí Matoušovo evangelium, a nalézají se v ní pravděpodobně narážky na Heroda Antipu, proto se datuje mezi roky 50 a 70 n. l.

Jedná se o tři podobenství a 2 dialogy. Jejich předmětem je to, co nastane po soudu, ale současně i otázky kosmologické. Typickým apokalyptickým prvkem je skutečnost, že moudrost nesídlí na zemi, že tedy není možné jí dojít přemýšlením, ale pouze zjevením. Dalším výrazným motivem je skupina spravedlivých a pronásledování, to vše v rámci židovství. Autor pravděpodobně pochází z přesně vymezené židovské skupiny.

V tomto spisu se objevuje i významná postava Syna člověka, známého především z knihy Daniel, z evangelií a ze Zjevení sv. Jana. Zde se jedná pravděpodobně o „zástupnou bytost“, která v nebeské sféře zastupuje onu zmíněnou skupinu spravedlivých. Ztotožnění Syna člověka se samotným Henochem na konci knihy Podobenství je patrně až pozdějšího data a je v rozporu se zbytkem knihy.

Astronomická kniha

Archanděl Uriel provází Henocha zjevením, při němž jsou Henochovi odkryta tajemství pohybu nebeských těles (hlavně Slunce a Měsíce) a kalendář o 364 dnech. Smysl celého tohoto zjevení je vyjádřen na závěr (82) a je jím správné zachovávání kalendáře.

Kniha snů

Henoch vypráví dva sny, kterých se mu dostalo ještě v době před svatbou. První (83–84) je velmi krátký a pojednává o potopě, která má na zem přijít. Ústí do modlitby, v níž Henoch prosí za zachování rodu spravedlivých před záhubou. Druhý sen (85–91) je mnohem delší a obsahuje tzv. „Apokalypsu zvířat“ či „Zvířecí apokalypsu“. Tato apokalypsa převypravuje obrazným způsobem dějiny od stvoření Adama až po dobu pisatele (2. stol. př. n. l.?) a ústí do eschatologických událostí, soudu, obnovy země a zničení hříšníků. Autorem tohoto původně samostatného textu je člen nějaké židovské náboženské sekty z přibližně 2. století př. n. l., patrně z dob Makabejských válek. Své jméno dostala tato apokalypsa proto, že všichni aktéři jsou ztvárněni jako různá zvířata: býci a krávy jsou první lidé až po Jákoba, ovce znázorňují Izraelity, psi Pelištejce, vlci Egypťany apod.

Reference
  1. NICKELSBURG, George W. E. Jewish Literature between the Bible and the Mishnah. 2.. vyd. Minneapolis: Fortress Press, 2005. Dostupné online. S. 44-46.
  2. MILIK, Jozef T. The Books of Enoch: Aramaic Fragments from Qumran Cave 4. Oxford: Clarendon, 1976. Dostupné online. S. 273.
  3. MILIK, Jozef T. The Books of Enoch. [s.l.]: [s.n.], 1976. 141, 164 s. Dostupné online.
  4. NICKELSBURG, George W. E. Jewish Literature between the Bible and the Mishnah. 2.. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1981. 83-86; 110-114. s. Dostupné online.
  5. NICKELSBURG, George W. E. Jewish Literature between the Bible and the Mishnah. [s.l.]: [s.n.], 1981. 254-256 s. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.