Zavřená přední nezaokrouhlená samohláska

• Otevřenost: zavřená samohláska. Jazyk se nachází ve vysoké rovině, ústa jsou co nejméně otevřena tak, aby nevznikal šum.
• Přední samohláska – jazyk se nachází v maximálně přední poloze.
• Zaokrouhlenost: nezaokrouhlená samohláska. Rty nejsou při artikulaci zaokrouhleny.

Při krátké výslovnosti mají samohlásky v extrémních polohách „vokalického čtyřúhelníku“ tendenci k centralizované výslovnosti (krátký čas na to, aby se mluvidla dostala do krajních poloh). V tomto případě je samohláska více otevřená a jazyk se nachází více vzadu.

V češtině se tato hláska zaznamenává písmenem I, i nebo Y, y. Délka samohlásky [iː] se vyznačuje čárkou nad písmenem Í, í nebo Ý, ý. Rozlišení „měkkého“ <i> a „tvrdého“ <y> je v pravopisu dáno historicky. „Tvrdé“ <y> se v minulosti vyslovovalo jako střední hláska [ɨ], již od středověku se však tento rozdíl ve výslovnosti vytratil a dnes se obě hlásky rozlišují jen v některých nářečích severní Moravy a Slezska.

Krátké <i, y> se obvykle vyslovuje centralizovaně [ɪ].

Na Moravě je tendence tuto hlásku vyslovovat více uzavřeně, v Čechách, zejména v Praze, je naopak tendence k otevřenější výslovnosti.