Žralok východní

Druh popsal v roce 1966 kubánský oceánský badatel Darío Guitart-Manday na základě 3 jedinců chycených v Karibském moři.[2] Rodové jméno Isurus je odvozeno z řeckých slov isos a oura znamenajících „stejnoocasý“.[3] Druhové jméno paucus znamená „malý“ nebo „málo početný“ a vztahuje se k velmi malému množství jedinců těchto žraloků v porovnání se žralokem mako (Isurus oxyrinchus).[4] Tyto dva druhy se pro svou podobnost občas zaměňují a angličtina je oba nazývá mako, přičemž Isurus paucus je odlišován přídomkem „dlouhoploutvý“ (longfin). Oba taxony jsou zároveň nejbližšími příbuznými a jedinými žijícími představiteli rodu Isurus. Fylogeneticky mají blízko i k žralokovi bílému.[5] Fosilní nálezy zubů žraloka východního ukazují, že se vyvinul nejpozději někdy ve středním miocénu (před 11–15 miliony lety).[6]

Zuby v horní čelisti žraloka východního

Jde o poměrně štíhlého žraloka zbarveného do kovově šedomodra až tmavošeda. Spodní část je světlejší než vrchní, přechod ale není tak ostrý jako u bílého žraloka. Velmi nápadným znakem druhu jsou velké černé oči posazené výrazně vpředu relativně malé hlavy. Rypák má kónický tvar, tlama parabolický.[2] Zuby dosahují poměrně velké délky, mají širokou bázi, ale směrem ke špičce se výrazně zužují, postrádají postranní vroubkování.[3] Prsní ploutve dorůstají značné velikosti, jsou široké a zhruba stejně dlouhé nebo delší než hlavová část těla. Ocasní ploutev obvykle nemá tak symetrický tvar jako u žraloka mako, horní část bývá o poznání větší než spodní a je opatřena kýlem.[2][7][3]

Jedná se o relativně velkého žraloka, maximální evidované velikosti jsou 430 cm,[8] 427 cm,[9] 425 cm,[10] respektive 417 cm.[2][3] Pohlavní zralosti dosahují zástupci druhu při délce okolo 2 metrů (samci) – 2,5 metru (samice), většina chycených a zaznamenaných jedinců měřila asi 2,2 metru a vážila cca 70 kg.[8] Samice dorůstají větších rozměrů než samci a běžně přesahují 245 cm na délku.[3] Maximální hmotnost se pohybuje mezi 300–490 kg.[9]

Žralok východní je rozšířen v tropických a subtropických vodách světového oceánu, ale ačkoliv se vyskytuje na obrovské ploše, je poměrně vzácný a málo početný.[10] Přesné údaje o jeho distribuci chybějí, především z důvodu jeho malého množství a časté záměny se žralokem mako.[10] Zřejmě nejpočetnější jsou jeho stavy v západním Atlantiku a centrálním Pacifiku. V ostatních oblastech není hojný.[2][3][8] Má se za to, že ve dne se pohybuje především v mezopelagických (hloubka 200–1000 m) a v noci v epipelagických (hloubka do 200 m) vodách.[8] K jeho záchytu dochází nejčastěji na hranici těchto pásem, přibližně v hloubkách 50–220 metrů.[8] Některé zdroje udávají pouze epipelagický výskyt.[3][10] V batypelagiálu (pod 1000 m) nebyl doposud zaznamenán.[2]

Pohled ze shora na žraloka východního. Velmi dobře jdou vidět oválné okraje prsních ploutví, což je jeden z rozpoznávacích znaků, jímž ho lze snadno odlišit od žraloka modrého.

Máme k dispozici jen velmi málo podrobností ze života žraloka východního.[2][3][7][10] Je to dáno i tím, že jde o poměrně vzácnou a jen výjimečně spatřenou nebo odchycenou parybu. Například studie o rodu Isurus z roku 1992 zjistila, že tento druh tvoří jen 0,1 % úlovků (51) z celkového počtu jedinců tohoto rodu (45 730) chycených španělskými rybáři.[2][11]

Rozmnožování

Spodní část žraloka východního

Žralok východní je vejcoživorodý. Mladí jedinci se vyvíjejí ve vajíčkách umístěných v matčině děloze. Po vylíhnutí se živí neoplodněnými vajíčky (ovicida). Jelikož je děloha párová, obvykle se rodí dvě mláďata, výjimečně jich však může být až osm.[2][3][8] Velikost mláďat při narození se pohybuje mezi 90–120 cm.[2][3][7][8][10] Délka březosti a další podrobnosti k rozmnožování nejsou známy. Rovněž nejsou k dispozici žádné údaje o tom, v kolika letech pohlavně dospívají a kolika let se mohou dožít.

Žralok východní byl v roce 2019 Mezinárodním svazem ochrany přírody zařazen mezi ohrožené druhy. Je to proto, že tento druh je poměrně vzácný, pomalu se rozmnožuje a poměrně často bývá zachycen v sítích jako tzv. bycatch (zachycení mimochodem, nezáměrně při lovu jiných ryb). Početnost jeho populace podle všech indicií klesá, ovšem přesná data k dispozici nejsou.[10] Ačkoliv jeho maso není považované za příliš kvalitní (ve srovnání například s makem)[2][3] a často je házeno přes palubu,[2] prodává se v menších množstvích na trzích v Japonsku.[2][8] Dříve býval často chytán i při pobřeží Kuby (70. léta 20. století), ale informace ze současnosti z této oblasti nejsou.[2] Upravuje se čerstvý, mrazí se, nasoluje a udí.[2] Z ploutví se může dělat polévka.[3]

Doposud není zaznamenán případ, že by tento druh napadl člověka,[2][3] ačkoliv se nedá vyloučit, že by některý ze statisticky podchycených útoků žraloků mako (celkem 18),[12] provedl žralok východní. Zřejmě nebyl nikdy pozorován pod vodou ani chován v zajetí.[2]