Žlučník

Je uložený ve žlučníkové jámě na spodní ploše pravého jaterního laloku a je 8–12 cm dlouhý.[1] Jeho objem je 30–80 ml.[1][2] Anatomicky se dělí na tři části: dno, fundus vesicae biliaris, směřuje dopředu a dolů, asi o 1 cm přesahuje volný okraj jaterní[2] a naléhá břišní stěnu v místě, kde pravá medioklavikulární čára protíná žeberní oblouk.[1] Místo, kde se dno žlučníku promítá na břišní stěnu, se dá najít také na místě styku pravého přímého břišního svalu a chrupavky pravého devátého žebra, nebo pomocí pomyslné čáry probíhající z předního horního kyčelního trnu skrz pupek směrem nahoru, dno žlučníku je v místě, kde tato čára protíná okraj žeberního oblouku.[3] Dno plynule přechází v tělo žlučníku, corpus vesicae billiaris, které leží ve žlučníkové jámě a seshora je kryté dolní plochou pravého laloku jater, dolní plocha je volná. Tělo se směrem nahoru zužuje a přechází v infundibulum,[2] přechodnou oblast mezi tělem a krčkem žlučníku, collum vesicae billiaris. Krček žlučníku je 5–7 mm dlouhý a přechází do vývodu žlučníku, ductus cysticus.[2] Ten je součástí žlučových cest, ústí do hlavního žlučovodu (ductus choledochus), jímž se žluč dostává do dvanáctníku.

Naplněný žlučník je hmatný.[4]

Krevní zásobení žlučníku zajišťuje především a. cystica, větev jaterní tepny. Menší cévy vstupují do žlučníku z jater přes žlučníkovou jámu.[5] Odkysličená krev je odváděna žlučníkovou žílou v. cystica, která se vlévá do vrátnicové žíly.[5] Ve stěně žlučníku se nacházejí lymfatické cévy, které odvádějí mízu do mízní uzliny při krčku žlučníku. Z těch se míza dostává do uzlin doprovázejících hlavní žlučovod.[5]

Žlučník je bohatě inervovaný, a to jak parasympatickými nervy z větví bloudivého nervu, tak sympatickými vlákny z ganglií ggl. coeliaca.

Stěna žlučníku je složena ze tří vrstev:

• Sliznice je složena v četné síťovité řasy, což umožňuje roztahování orgánu při náplni. Je vystlán jednovrstevným cylindrickým epitelem tvořeným cholecystocyty. Tyto buňky mají sekreční a resorbční funkci. Slizniční vazivo je tvořeno řídkým kolagenním vazivem, tunica muscularis mucosae a podslizniční vazivo chybí.[5]
• Svalová vrstva je tvořená snopci hladké svaloviny. Svalová vlákna probíhají podélně, cirkulárně i šikmo, ale netvoří žádné uspořádané vrstvy. Zvlášť dobře je vyvinutá v oblasti krčku a dna žlučníku.[5]
• Vnější vrstva je tvořena subserózou a serózou. Z jater přechází na žlučník pobřišnice a povléká jeho volnou plochu.[1]

Stěnu žlučníku tvoří tunica mucosa, tunica muscularis a tunica serosa.

Mechanismus zahušťování žluči ve žlučníku

Při zavřeném Oddiho svěrači v ústí hlavního žlučovodu do střeva produkovaná žluč teče nahoru a je hromaděna ve žlučníku. Přechází do něj asi polovina veškeré vytvořené žluči.[6][7] Epitelové buňky žlučníku mají schopnost účinné resorbce vody: na jejich bazolaterální straně se nachází Na+/K+ ATPázová pumpa, která odčerpává sodné ionty pryč z výstelky žlučníku. Zároveň epitel vyměňuje sodné ionty uvnitř žlučníku za kationt vodíku.[7] Koncentrace sodíku uvnitř žlučníkové žluči tak klesá a osmoticky z něj uniká voda, čímž se žluč až 12× zahušťuje[8]. Vylučovaný kationt vodíku reaguje s HCO₃⁻ za vzniku oxidu uhličitého a vody.[8] Dochází také k mírnému snížení pH žlučníkové žluči.

Vyprazdňování žlučníku je řízeno autonomními nervy: sympatikus snižuje stahy žlučníku a zvyšuje tonus Oddiho svěrače, parasympatikus působí naopak, podporuje stahy žlučníku a uvolnění svěrače.[1] Vyprazdňování žlučníku je podmíněno i hormonálně, především hormonem cholecystokininem.[8] Žluč ze žlučníku se dostává do střeva po příjmu potravy, především takové, která obsahuje tuk.[1]

Žlučník u zvířat může a nemusí být vytvořený. Zpravidla nechybí masožravcům.[9] Nechybí žádným příčnoústým,[10] obojživelníkům,[11] ani plazům[12], má ho většina paprskoploutvých ryb,[13] a většina ptáků, chybí však u pštrosů, nanduů, holubů a papoušků.[14] Obvyklá je přítomnost žlučníku také u savců. Nemají ho někteří hlodavci, kytovci, chobotnatci[15] a koně.[16]

• 
  Jednotlivé části žlučníku
• 
  Řez stěnou žlučníku pod světelným mikroskopem, barveno hematoxylin-eosinem
• 
  Dno žlučníku viděno při laparoskopii
• 
  Anechogenní ("černá") dutina žlučníku patrná při sonografickém vyšetření