Židovská obec v Bzenci

Židovská komunita ve Bzenci, která existovala pravděpodobně již ve 14. století, je jednou z nejstarších židovských obcí na Moravě. Písemná svědectví o obci sahají ovšem jen do 16. století. Prvním doloženým rabínem byl Moyses ben Jicchak v roce 1589. Roku 1726 začal platit tzv. familiantský zákon, který omezoval počet židovských rodin a z nichž z každé se směl oženit pouze nejstarší syn. Tato nařízení však byla později opět uvolněna. V trestních případech podléhala židovská obec až do roku 1782 městu Bzenec, jinak však byla pod ochranou vrchnosti. Místní židovská obec patřila mezi největší na Moravě. V roce 1830 zde žilo 637 Židů a roku 1850 jejich počet přesáhnul devíti stovek. Prudký nárůst židovského obyvatelstva vedl také k rozšíření ghetta. V obci byla úřední řečí němčina, kterou se povětšině bzenečtí židé mezi sebou domlouvali. To vysvětluje statistiky z té doby, kdy je ve Bzenci uváděno 23 % německy mluvícího obyvatelstva. Také v židovské škole byla vyučovací řečí němčina. Na konci 19. století však došlo k poklesu židovské populace: Židé se raději stěhovali do větších měst v Čechách a také do Vídně, takže na začátku 20. století žilo ve Bzenci pouze 416 osob židovské víry.[1][2][3]

Tento trend pokračoval i po rozpadu monarchie a založení samostatného Československa 1918. V roce 1919 došlo ke sloučení samostatné židovské obce s vlastním městem pod jedinou politickou obec a samostatná židovská správa, která zde existovala od roku 1852 zanikla. V roce 1930 čítalo židovské obyvatelstvo ve Bzenci pouze 138 osob. Mezi začleněním Sudet do Německé říše (2. října 1938) a okupací zbytku Československa 15./16. března 1939 došlo ke krátkodobému nárůstu židovské populace, když Židé z okupovaných území hledali ochranu na území ještě neobsazeného Československa.[2]

Kromě obchodu s různým zbožím (i mimo město: Bzenec se nacházel na obchodní cestě z Brna do severních Uher) byli Židé úspěšní v pěstování vína na jižní Moravě (vlastnili přes 20 % vinic); věnovali se také pěstování ovoce a zeleniny, přibližně od roku 1850 praktikovali potravinářskou výrobu a pracovali jako řezníci. Kromě toho to byli řemeslníci: zabývali se sklenářstvím, kožešnictvím a krejčovstvím, byli také aktivní v hotelnictví.[2][7]

Obyvatelstvo židovské komunity v Bzenci se vyvíjelo takto:[8]

Ve Bzenci byli činní následující rabíni[3]:

• Moyses ben Jizchak, 1589
• Mordechai b. Abraham Moders
• Josef Schalom, 1670–1696
• Zewi Hirsch b. Jochanan Nikolsburger, 1720
• David Hamburger, 1722–1752
• Moses Zewi Hirsch ha-Levi, 1754–1758
• Reb Wolf
• Jakob Günsberger
• Zewi Hirsch Toff, 1840
• Pessach Toff (jeho syn), 1840–1865
• Nehemias Brüll, 1866–1870
• Samuel Mühsam, 1872–1877
• Josef Cohn, 1878–1887
• N. Taubeles
• Jakob Spira, 1893–1894
• Moses Rosenmann, 1894–1897
• Josef Hoff, 1898–1921