Žižkova mohyla
Žižkova mohyla u Přibyslavi je pomník husitského vojevůdce Jana Žižky odhalený 20. září 1874. Autorem návrhu je významný novorenesanční architekt Antonín Wiehl.[1][2] Mohyla stojí 3 km severně od města Přibyslav v obci Žižkovo Pole na místě, kde měl údajně 11. října 1424 v náručí Michala Koudele ze Žitenic Žižka zemřít. Toto místo smrti však je sporné.[3] Údajné přesné místo připomíná veliký kříž uprostřed pole.[4] Mohyla je asi 10 m vysoká, podle některých zdrojů 15 m[5] nebo 16 m[3]. Mohyla stojí v současnosti (2014) na katastru obce Žižkovo Pole, pozemek i mohylu však vlastní město Přibyslav.[6]
Mohyla Jana Žižky u Přibyslavi | |
---|---|
Žižkova mohyla u Přibyslavi | |
Účel stavby | |
pomník, pamětní místo | |
Základní informace | |
Sloh | novorenesance |
Architekt | Antonín Wiehl |
Výstavba | 1874 |
Stavebník | Sokol Praha |
Další majitelé | Sokol Přibyslav |
Současný majitel | Město Přibyslav |
Poloha | |
Adresa | Žižkovo Pole, Česko |
Souřadnice | 49°36′10,76″ s. š., 15°44′14,11″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 20616/6-365 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie Žižkovy mohyly
Na místě Žižkova úmrtí podle pověsti později vyrostl bezový keř, který tam rostl i v pozdějších časech,[7] v 16. století je zde zmiňována i hruška[7].
Pozemek o výměře 300 čtverečních sáhů pro mohylu zakoupil v roce 1862 Julius Grégr od rolníka Víta Kárníka z čp. 31 Šenfeldu[8] a věnoval ho pražské jednotě Sokol. V roce 1869 podal člen pražského Sokola a přibyslavský rodák Jan Otto v Národních listech návrh, aby zde byla vybudována kamenná mohyla.[9][10] Na návrh pomníku vypsal výbor pro jeho postavení v roce 1867 soutěž a ve dnech 12. - 26. 2. 1871 byla uspořádána výstava přihlášených návrhů. V soutěži zvítězil Antonín Wiehl se svým návrhem z roku 1870, který se tak stal Wiehlovou první realizací.[11][1] Mohylu podle vítězného návrhu postavil havlíčkobrodský stavitel Josef Šupich (1842–1923), žák Josefa Zítka,[12] a byla odhalena 20. září 1874.[13] Slavnostní odhalení 20. září 1874 u příležitosti 450. výročí Žižkova úmrtí organizoval František Ladislav Rieger a zúčastnilo se ho kolem 20 000 lidí.[14]
Pražský Sokol vydal k této příležitosti provolání, kde se mj. píše: Čtyřistapadesát roků dospěje v několika dnech, co na pustém poli poblíže Přibyslavě dějův a bouří plný život svůj dokonal Jan Žižka z Trocnova. Čtyřistapadesát slávy a běd, rozkvětu a pohrom přešlo od té doby přes národ náš a v trpkosti pohrom těchto, v hlubokosti ponížení a poroby duševní i hmotné i památka hrdiny tohoto zakalila se v paměti lidu zastíněná a znetvořená stranickým líčením pozdějších věků. Nižádným pomníkem, nižádnou památkou ruka lidská neoznačila místo, na němž dech svůj hrdinný vypustil národa českého válečník neslavnější, a co více, muž, který nejmohutněji pocítiv v útrobách svých násilí i křivdu, spáchané na národě českém a na svobodě a svědomí upálením Husovým, sám celé Evropě vstříc se postavil a hrdinstvím i nezištností svou celý národ český v století 15. vyhlazení a odrození uchránil. ... Však proto i dnes nevděkem a potupou by bylo národu znova vzkříšenému, aby nesvětil a nepoctil památku předních bojovníků svých na poli bojů hmotných i duchovních, dnes nevděkem a potupou by bylo, aby v zapomenutí a v nepovšimnutí zůstávalo místo tak památné, tak významné, jakým jest poslední lůžko Žižkovo u Přibyslavě. [15]
V roce 1916 byla Žižkova mohyla i s celým přilehlým okolím darována Sokolu v Přibyslavi, později se stala majetkem Města Přibyslav.[16]
V roce 2003 byla mohyla zrekonstruována[3], restaurátorské práce vedli restaurátoři Petr Máša a Jaroslav Máša [17].
Od 3. 5. 1958 je mohyla zapsaná do státního seznamu nemovitých památek.[18]
Vzezření mohyly
Mohyla se skládá se ze čtyř částí:[1]
- na dvou kamenných stupních pravidelný čtyřboký hranol z kamenných kvádrů, ve kterém vsazeno 67 kvádrů z různých mís Čech a nápisy označujícími dárce kamene a místa původu kamene. Dárci jsou obce, spolky a osoby z Česka i mimo Česko. Jeden z nápisů zní "Nesmrtelnému hrdinovi za svornost, rovnost a bratrství českoslovanský dělnický spolek ve Vídni." Jiný: "Co neprorazí slovo, to rozbortí palcát. Beseda v Oustí nad Orlicí."[15]
- kamenný válec zakončený konzolovou římsou na němž jsou uvedeny názvy vítězných bitev (Praha 1420, Plzeň 1420, Sudoměř 1420, Vodňany 1420, Benešov 1420, Vožice 1420, Žižkov 1420, Kutná Hora a Německý Brod 1422, Hořice 1422, Malešov 1424, Přibyslav 1422)[19]
- kamenný kužel se zaobleným hrotem; válec a kužel vytvářejí tambur s římsou jako charakteristický novorenesanční architektonický prvek,
- kamenný, asi 1,5 m vysoký kalich, který je symbolem českého husitství.
Podle Wiehlova návrhu bylo kolem pomníku v době realizace osazeno železné zábradí a vysázeny stromy.
Dopravní dostupnost
Žižkova mohyla stojí u silnice č. 351 a autem je možné se k ní dostat buď od České Bělé přes Žižkovo Pole, nebo z Dobrou (místní část Přibyslavi), nejbližší vlaková zastávka je v Přibyslavi, od níž je dostupná pěšky (3 km).[20]
Odkazy
Reference
- WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 21. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
- KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30].
- http://www.sematam.cz/tipy-na-vylet/zizkova-mohyla/120
- http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Aktivity/Zizkova-mohyla-u-Pribyslavi.aspx
- http://www.turistik.cz/cz/kraje/vysocina/okres-havlickuv-brod/zizkovo-pole/zizkova-mohyla/
- http://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/parcely/2756617601
- TOMEK, Václav Vladivoj. Jan Žižka z Trocnova. Praha: DOBROVSKÝ s.r.o., 2014. ISBN 978-80-7390-108-0. S. 252.
- PŮŽA, František. Kronika Přibyslavská : podle různých pramenů sestavil František Půža. Brno: GARN, 2013, fotoreprint, původní vydání: Přibyslav : Společenstvo různých živností v Přibyslavi, 1914. S. 205.
- Odhalení pomníku Jana Žižky u Přibyslavi. Národní Listy. 1874-09-22, roč. 14, čís. 260. Dostupné online [cit. 2014-02-26]. (česky)
- Postavení mohyly Janu Žižkovi. Národní Listy. 1869-05-06, roč. 9, čís. 125. Dostupné online [cit. 2014-02-26]. (česky)
- BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. Kapitola Pomníky, náhrobky, hřbitovy, s. nečíslováno. (česky) Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy.
- MATYÁŠOVÁ, Ivana. Palác Rokoko. Bydlení.cz [online]. 2008-04-02 [cit. 2014-02-26]. Dostupné online. (česky)
- Slavnosť odhalení Žižkova pomníku u Přibyslavi [online]. 1874-09-25 [cit. 2014-02-26]. Dostupné online. (česky)
- HAVLÍK, Ivo. Žižkova mohyla je dílem zakladatele české novorenesance. Havlíčkobrodský deník.cz [online]. 2011-01-12 [cit. 2014-02-26]. Dostupné online. (česky)
- PŮŽA, František. Kronika Přibyslavská : podle různých pramenů sestavil František Půža. Brno: GARN, 2013, fotoreprint, původní vydání: Přibyslav : Společenstvo různých živností v Přibyslavi, 1914. 408 s.
- HAVLÍK, Ivo. U Žižkovy mohyly vzorně pečují o zeleň. Havlíčkobrodský deník.cz [online]. 2013-08-03 [cit. 2014-02-26]. Dostupné online. (česky)
- http://www.hrady.cz/index.php?OID=4926
- Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-06-26]. Identifikátor záznamu 131455 : pomník Žižkova mohyla. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
- Žižkův pomník u Přibyslavi [online]. 1874-08-28 [cit. 2014-02-26]. Dostupné online. (česky)
- http://www.hrady.cz/?OID=4926
Literatura
- BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. Kapitola Pomníky, náhrobky, hřbitovy, s. nečíslováno. (česky) Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy.
- BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město PLasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1–52. (česky)
- KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30].
- WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 23. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
- ŽÁKOVEC, František. Chrám znovuzrození. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1918 (1918 tisk). S. 101. (česky)
- ŽÁKOVEC, František. Tři přátelé z Umělecké besedy. Lumír. Roč. 1930, čís. LVI. ISSN null. (česky)