Železniční trať Zrenjanin – Bela Crkva

Železniční trať Zrenjanin–Bela Crkva (srbsky Железничка пруга Зрењанин–Бела Црква/Železnička pruga Zrenjanin–Bela Crkva) se nachází v srbské autonomní oblasti Vojvodina. Jednokolejná neelektrizovaná železniční trať, vedená v rovinatém terénu, je evidována pod číslem 43.

Přístav Baziaș v roce 1908.
Nádraží v Jasenovu.

Trasa

Trať začíná ve městě Zrenjanin odkud směřuje na východ přes obec Lazarevo do Sečanje. Zde se od ní odvíjela další lokální trať do vesnice Jaša Tomić a k rumunské hranici. Ze Sečanje trať pokračovala k řece Tamiš. Tu překonová po ocelovém mostu. Dále pokračuje jihovýchodním směrem přes obce Plandište do Vršace, kde se nachází hlavní železniční tah Bělehrad–Vršac. Nejvýchodnější část trati pokrašuje jižně z Vršace ke kanálu DTD a obci Straža, poté překonává řeku Kuraš a směřuje do města Bela Crkva. Tam trať končí; původně však vedla ještě jihozápadním směrem dle řeky Nera přes obce Vračev Gaj a Socol až na území Rumunska a k břehu Dunaje, kde se nacházel přístav u obce Baziaș.

Historie

Trať byla budována ještě v dobách existence Rakousko-Uherska. Její východní část je nejstarší na území současného Srbska, resp. Vojvodiny. Vznikla pro potřeby dopravy rudy z území současného Rumunska do města Bela Crkva a dále k Dunaji a k obci Baziaș (dnes v Rumunsku), kde bylo možné zboží nakládat na lodě. Stavební práce na úseku z obce Jasenovo přes Belou Crkvu až k Dunaji byly zahájeny v srpnu 1847. Události roku 1848 práce na nějakou dobu přerušily. trať byla dána do užívání roku 1854.[1] Ze severní strany byla napojena na město Temešvár.

Úsek trati mezi městy Vršac a Zrenjanin (západní část trati) byl dobudován roku 1891. Po první světové válce byl jižní úsek trati k Dunaji přerušen novou státní hranicí mezi Rumunskem a královstvím SHS (Jugoslávií). Provoz na trati byl přerušen a koleje sneseny. Dodnes trať připomíná opuštěné těleso trati a pilíře bývalého mostu přes řeku Nera. Násep trati slouží do jisté míry jako protipovodňový val.[zdroj?]

Vlivem nedostatku finančních prostředků po rozpadu Jugoslávie v roce 1991 došlo ke katastrofálnímu zhoršení technického stavu trati a byl na ní přerušen provoz. Nejprve se tak stalo na části trati, od roku 2016 byl přerušen provoz i do města Bela Crkva.[2] V 90. letech 20. století byla nicméně ještě provedena rekonstrukce úseku Sečanj–Vršac (centrální část trati). Vyměněny byly dřevěné pražce za betonové a nově byly omítnuté poškozené staniční budovy. Nepodařilo se však zajistit prostředky pro obnovu celé trati, a to i přesto, že některá nádraží (např. v Jasenovu) jsou památkově chráněná.

Obnova celé trati je plánována.[3] V roce 2008 byly náklady na obnovu alespoň východní části trati odhadovány na 50 milionů eur,[4] v roce 2019 to mělo být 34 milionů EUR s tím, že trať patří v celém Srbsku k prioritním co do obnovy.[5]

Stanice

Reference
  1. Článek na portálu evrsac.rs (srbsky)
  2. Článek na portálu plandisteonline.com (srbsky)
  3. Článek na portálu ekapija.com (srbsky)
  4. Článek na portálu danas.rs (srbsky)
  5. Článek na portálu gradjevinarstvo.rs (srbsky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.