Železniční trať Bělehrad–Vršac

Železniční trať Bělehrad–Vršac (srbsky v cyrilici Железничка пруга Београд–Вршац, v latince Železnička pruga Beograd–Vršac) představuje hlavní spojení srbské metropole Bělehradu s Rumunskem. Prochází přes region Banátu a je nejstarší tratí na současném území Srbska.[1] Dlouhá je celkem

Osobní vlak v Bělehradě nedaleko Pančevského mostu na trati směřující do Vršace.

Historie

Železniční trať, která by vedla severovýchodně z Bělehradu na území tehdejšího uherského Banátu a Sedmihradska byla budována celkem ve třech fázích. Nejprve vznikl úsek Moravița–Vršac–Jasenovo, po kterém první vlak slavnostně projel 20. července 1858.

V roce 1894 byl otevřen železniční úsek Vršac–Vladimirovac–Kovin, který byl dlouhý 84,7 km. O dva roky později byl pak prodloužen až do Pančeva (o dalších 31,5 km), které se nacházelo v bezprostřední blízkosti Bělehradu, ale ještě na uherském území.

Z Bělehradu až do Rumunska pak mohly vlaky jet přímo až od roku 1935, kdy byl dokončen Pančevský most v Bělehradě.

Přestože je trať v provozu více než 150 let, využívaná je jen řídce. Mezinárodní vlaky do Temešváru jezdí zřídka. Pro domácí dopravu (do Vršace) je však již trať užívaná mnohem více. V roce 2012 přepravily ve směru Vršac-Bělehrad osobní vlaky téměř 60 000 cestujících. V úseku Pančevo-Bělehrad je trať využívaná pro příměstskou dopravu (linky sítě Beovoz).

Stanice

Reference
  1. Článek na portálu novosti.rs (srbsky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.