Štětináč širolistý

Areál druhu je rozsáhlý, mimo severských území do něj spadá téměř celá Evropa, od Atlantiku na západě až po Ural na východě a dále oblasti Kavkazu, Střední a západní Asie, západní Sibiře i indický subkontinent, stejně jako jižní břehy Středozemního moře v severozápadní Africe. Jako nežádoucí příměs osiva byl v novodobé historií zavlečen i do některých oblastí Spojených států amerických.[2][4]

Roste jako plevel na polích a vinicích, mimo to je znám z hospodářsky nevyužívaných lesostepí, silničních příkopů, železničních náspů, rumišť nebo polních mezí i krátkodobých úhorů. K růstu potřebuje hlubší, na vápník bohatou půdu, obvykle (spraše) s bazickým podložím (vápencem nebo opukou), vyhovují mu kamenité substráty. Většinou se vyskytuje v kolinním, ojediněle v planárním stupni.

Je bylinou klíčící ve střední Evropě ze semene až na jaře, v teplejších oblastech se ale chová jako rostlina ozimá. Tehdy vyklíčí již na podzim, vytvoří listovou růžici a ta přečká chladné zimní období. Rostlina obvykle vykvétá v rozmezí června až srpna. Ploidie druhu je 2n = 32.[1][2][5]

Jednoletá bylina se štětinatě chlupatou lodyhou vysokou 20 až 50 cm, rýhovanou, jednoduchou nebo jen střídmě větvenou, která vyrůstá z úzce vřetenovitého, žlutého a hojně rozvětveného kořene. Je střídavě porostlá sivozelenými, složenými, lichozpeřenými listy, z nichž dolejší jsou řapíkaté a hořejší přisedlé na krátkou, plochou a po stranách blanitou pochvu. Čepele jsou v obryse vejčité, jednoduše zpeřené až peřenosečné, s úkrojky či lístky podlouhle kopinatými, peřenoklanými až hrubě pilovitými, na rubu štětinatými a s chrupavčitými špičkami po okraji.

Květy jsou bílé až narůžovělé, nejvýše 5 mm velké, sestavené jsou do dlouze stopkatých složených okolíků se dvěma až pěti okolíčky na tenkých, chlupatých stopkách. Malokvěté okolíčky mají po čtyřech až šesti květech dvojího druhu, vnitřní květy jsou samičí a vnější po okraji okolíčků bývají oboupohlavné nebo jen samičí. Kalich je srostlý, jen do třetiny je rozeklaný v kopinaté cípy. Korunní lístky jsou široké, dvoulaločné až dvouklané, na rubu chlupaté, bílé nebo narůžovělé a ve květech po okraji okolíčků paprskují. Květy opyluje hmyz.

Plod je vejčitá, okolo 10 mm dlouhá a 5 mm široká dvounažka, která se dělí na dvě, téměř oblá merikarpia s několika řadami vzhůru zahnutých osténkatých žeber. Merikarpia, coby semena, jsou šířena se špatně čištěným osivem, přichycená v srsti zvířat, na oblečení lidí či zemědělské technice, nebo jsou odplavována vodou přívalových dešťů.

Štětináč širolistý paří mezi plevelné druhy s vysokým rizikem vyhynutí, pokud se ve volné přírodě dostane na obdělávané pole a vyklíčí, jsou jejích semenáče obvykle zahubené herbicidy.[1][2][5][6][7][8]