Štěnkov

V době pobělohorské a během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Dělo se tak pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Ve zdejší oblasti působili kromě Antonína Koniáše také jezuité Jakub Firmus, Matěj Třebický, Adam Poustka a František Mateřovský. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z obce Štěnkov prokazatelně uprchli v roce 1742 přes městečko Münsterberg (první útočiště) v pruském Slezsku tito lidé:[4]

• Martin Andrš (Andrýs), emigroval s manželkou Verunou a synem Jakubem (18 let).[5]
• Václav Burian emigroval jako výminkář. 30.9.1734 musel v Čechách jezuitům odevzdal knihu Kroniky a životuov sepsání... a 19.4. 1737 mu byl zabaven Nový zákon.[6] Emigroval s dětmi Annou (18), Janem (14) a Mikulášem (12).
• Mikuláš Burian *(1729), syn Václavův ze Štěnkova. Oženil se 26.11.1753 v Husinci, první české exulantské kolonii v pruském Slezsku. Patří k zakladatelům této obce. Měl osm dětí, zemřel v Husinci 25.4.1786 ve věku 57 let.

Kazatelem českého sboru v Husinci a Čermné v Pruském Slezsku byl až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724, Skoki–1771), pravnuk Jana Amose Komenského. Nikdo z rodu Burianů nebyl mezi zakladateli mesta Zelov. Andršů je mezi exulanty velmi mnoho, ale kam a jakými cestami šel Martin Andrš ze Štěnkova není známo. Ovšem, mohl jít i přes Pruské Slezsko a Zelów v Polsku. Nyní Andršovi bydli také v evangelické Bohemce na Ukrajině, kam až doputoval Ignác Andrš s rodinou ze Zelówa. Z Bohemky se synové I. Andrše dostali do USA. O tom se popisuje v rodinné kronice Andersh family, kterou sepsal LaVerne Andersh, a která vyšla knižně v USA. Rodina vlastní půdu v indiánské rezervaci Yankton Sioux Indian v Jižní Dakotě, kde se každých pět let Andršovi scházejí na tzv. Reunion. [7]

Podrobně celou historii popisuje ve svých knihách Edita Štěříková (včetně informačních zdrojů a odkazů). Dokumenty se nacházejí převážně v archivu Jednoty bratrské v Herrnhutu (Ochranov), ve Státním oblastním archivu v Zámrsku i jinde. Potomci exulantů žijí v Německu, Polsku, na Ukrajině, v USA, Kanadě, Austrálii, někteří se vrátili do vlasti po druhé světové válce. Dějiny Bohemky se popisují v publikacích Alexandra Drbala a exulantských rodů jsou zpracovány Tomášem Stodolou, které jsou dostupný na webových stránkách zapsaného spolku Exulant (spolek), který stále sdružuje potomky běženců doby pobělohorské z celého světa.

• 
  Severní část vesnice
• 
  Kříž na návsi
• 
  Most přes Orlici

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Štěnkov na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Štěnkov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Katastrální mapa katastru Štěnkov na webu ČÚZK