Štít Nezávislosti

Jako Štít Nezávislosti (tádžicky Қуллаи Истиқлол, rusky пик Истиклол, pik Istiklol) je označován 6940 m vysoký[2][1][3][p. 1] vrchol v Jazgulemském hřbetu v Horském Badachšánu, čtvrtý nejvyšší vrchol Tádžikistánu a jeden z nejvyšších vrcholů Pamíru.

Štít Nezávislosti
Қуллаи Истиқлол
пик Истиклол
Vrchol6940[1] m n. m.
Prominence2402 m[1]
Izolace56,52 km → Qullai Ismoili Somoni[2]
Poznámkanejvyšší vrchol Jazgulemského hřbetu
Poloha
SvětadílAsie
StátTádžikistán Tádžikistán
PohoříPamír / Jazgulemský hřbet
Souřadnice38°30′40″ s. š., 72°21′15″ v. d.
Qullai Istiqlol
Prvovýstup1954 - A. Ugarov
Typhorský štít
PovodíAmudarja
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

Vrchol byl poprvé popsán v roce 1928 německo-sovětskou expedicí Alaj-Pamír a pojmenován jako Dreispitz / Трехглавий. Výprava však vrcholu nedosáhla z důvodu velkého množství sněhu a nebezpečí lavin. Po druhé světové válce byl vrchol přejmenován jménem пик Револуции (pik Revolucii), tedy Štít Revoluce. V roce 2006 byl vrchol výnosem č. 297 vlády Tádžikistánu při příležitosti 15 let nezávislosti státu přejmenován na svůj dnešní název, tedy Қуллаи Истиқлол / пик Истиклол, v překladu Štít Nezávislosti. Jeho 6910 metrů vysoký, dosud bezejmenný jižní vrchol byl pojmenován пик Абуабдулло Рудаки, Štít Abuabdulla Rúdakího.[6]

Geografie

Vrchol se nachází v horském uzlu na styku Jazgulemského hřbetu s hřbetem Jižní skupiny Fedčenko (Горы Южная группа Федченко). Hora tvoří výrazné ledovcové plató ve výškách nad 6800 metrů, ze kterého vystupuje několik vrcholů – 6831 m vysoký severní vrchol, 6940 m vysoký hlavní vrchol (Štít Nezávislosti) a 6910 m vysoký jižní vrchol (Štít Abuabdulla Rúdakího). Celý masiv vyrůstá ze silně zaledněné oblasti centrálního Pamíru, ze severozápadu jej obklopují zdrojové oblasti ledovce Fedčenko, ze severovýchodu z něj stéká ledovec Grum-Gržimajlo, na jihovýchodě strmě spadá do údolí ledovce Jazgulemdarja a na jihozápadě do údolí ledovce Chabarvivchac.[3] Ledovec Fedčenko je odvodňován řekou Muksu do řeky Vachš, zbylé tři ledovce řekou Bartang do řeky Pjandž, celý vrchol se tedy nachází v povodí Amudarji.[5]

Výstupy

Hora byla poprvé vystoupena v roce 1954 výpravou A. Ugarova po severovýchodním hřebenu z ledovce Grum-Gržimajlo. Tato cesta je dnes hodnocena stupněm 5A ruské škály, přičemž největší problém nepředstavují ani tak technické obtíže cesty jako spíš extrémní odlehlost oblasti. Další výstupové cesty na vrchol z ledovce Grum-Gržimajlo jsou:[7][8]

  • východní hřeben (5B), S. Savvon, 1960 (zároveň touto cestou prvovýstup na jižní vrchol[4])
  • severovýchodní svah (5A), A. Lebeděv, 1999

Z ledovce Fedčenko byl vrchol prostoupen následujícími cestami a směry:[7][8]

  • severní stěnou (5B), L. Myšljajev, 1962
  • severozápadní stěnou (6A), V. Čerevko, 1979
  • severozápadní stěnou (6A), G. Čunovkin, 1979
  • severozápadní stěnou (6A), A. Putnicev, 1979
  • severozápadní stěnou (6A), A. Nepomnjaščij, 1979
  • severozápadní stěnou západního hřebene (5B), E. Konďakov, 1980
  • severozápadní stěnou (6A), N. Zacharov, 1987
  • po žebru východního okraje severní stěny (5A), A. Lebeděv, 1990

Z ledovce Chabarvivchac existují dvě prostoupené výstupové linie:[7][8]

  • po pravé části jihovýchodní stěny (5B), A. Zajdler, 1979
  • po jihovýchodním pilíři jižního hřebene (5B), T. Ivanova, 1980

Z ledovce Jazgulemdarja byla hora vystoupena pěti různými směry:[7][8]

  • jihozápadní stěnou (5B), V. Nekrasov, 1968
  • jižním hřebenem (5B), S. Artjuchin, 1968
  • jihozápadním pilířem jižního hřebene (5B), E. Starocelec, 1969
  • jihozápadní stěnou přes "trojúhelník" (5B), I. Chackevič, 1977
  • středem jihozápadní stěny (5B), V. Studenin, 1979

Odkazy

Poznámky
  1. V některých zdrojích bývá uváděna nadmořská výška 6974 metrů[4][5]

Reference
  1. MAIZLISH, Aaron; JURGALSKI, Eberhard. The central asian republics - ultra-prominence page [online]. peaklist.org [cit. 2017-02-05]. Dostupné online. (anglicky)
  2. peakbagger.com. Qullai Istiqlol, Tajikistan [online]. peakbagger.com [cit. 2017-02-05]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Generalnij štab SSSR. Topografická mapa J43-049-B. Moskva: Generalnij štab SSSR, 1988. Dostupné online. (rusky)
  4. GIPPENREITER, Jevgenij; ŠATAJEV, Vladimir. Six and Seventhousanders of the TIen Shan and the Pamirs. The Alpine Journal. 1996, s. 122–130. Dostupné online [cit. 2017-02-05]. (anglicky)
  5. Generalnyj Štab SSSR. Topografická mapa J43-A Murgab. Moskva: Generalnyj Štab SSSR, 1978. Dostupné online. (rusky)
  6. Vyhláška Vlády Tádžikistánu č. 297 ze dne 4. 7. 2006, Постановление о переименовании и наименовании пиков. [cit. 2017-02-05]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  7. Pik Revolucii [online]. risk.ru [cit. 2017-02-05]. Dostupné online. (rusky)
  8. Federacija Alpinisma Sankt Petersburga. Maršruty alpinistickich voschožděnyj [online]. fasl.ru [cit. 2017-02-05]. Dostupné online. (rusky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.