Šiškovec černý

Klobouk je zprvu klenutý, později plochý, světle šedě až popelavě zbarvený, hustě pokrytý tmavšími, šedočerně až sazově zbarvenými, velkými měkkými šupinami až vatovité konzistence. Klobouk má v průměru 6–15 cm (až 20 cm).

Hymenofor na spodní straně klobouku je tvořen rourkami, jež jsou u mladých plodnic zakryty vatovitým velem – plachetkou. Póry rourek jsou v mládí světlé, posléze šedé až černající.

Třeň je zhruba 5–15 cm dlouhý, válcovitý, šedě zbarvený, na provrchu vatovitě šedočerně plstnatý či šupinkatý.

Dužnina je zbarvena světle, po poranění či na řezu se však rychle zbarvuje do červena a posléze černá. Její chuť i vůně jsou nenápadné. [1]

Výtrusný prach je černě zbarvený. [1]

Roste nepříliš hojně od července do října v jehličnatých i listnatých lesích, spíše ve středních a vyšších polohách. [1] [2] [3]

Šiškovec černý je jedlý, ke sběru jsou však doporučovány jen mladší plodnice. [1] [3] Ke konzumaci se využívají klobouky. Třeň se používá k vyvaření v polévce pro získání tmavého vývaru. Mladý klobouk fritovaný v sádle býval považován za pochoutku.

• Strobilomyces strobilaceus
• Hřib šiškovitý
• Šiškovec šiškovitý
• Šiškovec šupinatý

• 
  Řez plodnicí šiškovce černého. Dužnina se zbarvuje typicky červeně.
• 
  Skupina mladších plodnic šiškovce černého
• 
  Mladší plodnice šiškovce černého, pohled zespodu na póry rourek. Patrné je již roztrhané velum.
• 
  Starší plodnice