Lužické Šestiměstí

Spolek byl založen za vlády Karla IV., snad i z jeho popudu, neboť Karel v městech viděl spojence proti místní šlechtě. Prvních dvě stě let trvání spolku byly dobou jeho největší slávy. Byla to bohatá města a ač tři z nich byla menší, fungovalo spojenectví na principu rovnosti všech.[1]

V době husitských válek někteří z rodu Vartenberků podnikali loupeživé výpravy nejen po severních Čechách, ale i v Sasku. V reakci na to vyslalo Šestiměstí roku 1444 vojsko podporované Prahou, které dobylo a mnohdy vypálilo většinu vartenberských sídel, zejména hradů.[2] V roce 1447 se Šestiměstí podílelo na likvidaci hradů v severovýchodních Čechách, jejichž posádky vedly drobnou válku proti Slezanům a lužickým kupcům. Spolek slezských knížat a Šestiměstí vykoupil, vypálil a pobořil hrady Žacléř, Adršpach, Střmen, Skály, Belver a Vízmburk.[3]

Konec třicet let trvající malé války mezi Šestiměstím a Vartenberky dokládá listina z roku 1458 Beneše z Vartenberka, kdy mohl konečně obnovit nadání fary a kostela v Zákupech.[4] Po šmalkaldské válce v roce 1547 byla města panovníkem, císařem Ferdinandem I., potrestána za údajnou vzpouru a vliv spolku začal postupně upadat.

Definitivní konec nastal v roce 1815, když Vídeňský kongres města rozdělil mezi dvě země, Sasko a Prusko. Čtveřice měst v Sasku pak utvořila Čtyřměstí, avšak i to roku 1868 zaniklo.[5]

Roku 1991 při oslavách 770 založení města Löbau byl svazek kvůli turistickému ruchu obnoven, ovšem jako Sedmiměstí, doplněné o polský Zgorzelec (polskou část Zhořelce).[1]