Šeksna

Odtéká z Bílého jezera, přičemž odtok je regulován Čerepoveckou přehradou, v jejímž vzdutí se jezero nachází. Hlavními přítoky jsou Kovža zprava a Sizma zleva. Protéká lesnatou a bažinatou Mologošeksninskou nížinou. Ústí do Šeksninského zálivu Rybinské přehrady na Volze, jejímž je levým přítokem. Původně měřil tok řeky okolo 400 km, po napuštění přehrad se zkrátil na třetinu.

Zdrojem vody jsou převážně sněhové srážky. Průměrný roční průtok vody ve vzdálenosti 28 km od ústí činí 172 m³/s. Zamrzá na konci října až v prosinci a rozmrzá v dubnu až na začátku května. Nejvyšších vodních stavů dosahuje v dubnu a v květnu. Na podzim dochází k povodním, které jsou způsobené dešti.

Řeka je součástí Volžsko-baltské vodní cesty a Severodvinského vodního systému. Nedaleko ústí na břehu Šeksninského zálivu se nachází město Čerepovec, dalšími významnými sídly jsou Šeksna, Kirillov a Bělozersk. Památkami staroruské architektury jsou Kirillo-bělozerský monastýr a ženský Gorický monastýr.[2] V 19. století se v řece lovil jeseter malý, který vymizel po napuštění přehrad.[3]

Výraz Šeksna pochází pravděpodobně z baltských jazyků, kde označuje říční rameno.[4] V místní nářečí se vyslovuje jako Šechna, odtud se kraj v povodí řeky nazývá Pošechonie. Zdejší svérázný folklór popsal Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin v knize Pošechonské staré časy. Podle řeky se pojmenovala protitanková střela 9K116-2 Šeksna a fotbalový klub FK Šeksna Čerepovec.

O řece a osídlení na jejích březích se zmiňuje už Pověst dávných let. V červnu 1553 utonul v řece osmiměsíční prvorozený syn Ivana IV. Dmitrij při ztroskotání lodi, kterou panovnická rodina putovala do Kirillo-bělozerského monastýru.