Šao Jüan-ťie

Šao Jüan-ťie (čínsky pchin-jinem Shào Yuánjié, znaky zjednodušené 邵元节, tradiční 邵元節, 1459–1539) byl čínský taoistický kněz, blízký důvěrník císaře Ťia-ťinga.

Šao Jüan-ťie
Pseudonym Süe-ja, Tchaj-che-c’
Jiná jména Šao Čung-kchang
Narození 1459
Kuej-si, Ťiang-si
Úmrtí 1539
Peking
Národnost chanská
Země říše Ming
Povolání taoistický kněz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jména

Šao Jüan-ťien používal zdvořilostní jméno Čung-kchang (čínsky pchin-jinem Zhòngkāng, znaky 仲康) a přezdívky Süe-ja (čínsky pchin-jinem Xuěyá, znaky 雪崖, „Sněžný útes“) a Tchaj-che-c’ (čínsky pchin-jinem Tàihézǐ, znaky 太和子, „Mistr Velké Harmonie“).[1]

Život

Šao Jüan-ťie pocházel z okresu Kuej-si v jihočínské provincii Ťiang-si.[2] Byl taoistou školy „pravé jednoty“ (čeng-i), ve třinácti letech přišel na horu Lung-chu-šan, kde si v tamní taoistické obci získal velkou autoritu. Roku 1524 ho mingský císař Ťia-ťing povolal ke dvoru.[3] Císaři sloužil jako specialista na rituály zajišťující déšť a sníh, dědice a kosmický řád obecně.[3] Císař dlouho neměl syny, po narození prvních (nejstarší zemřel malý 1533, druhý se narodil 1536) Šao Jüan-ťiea vyznamenal.[4] Získal panovníkovu důvěru a podporu, a byl pověřen dohledem nad taoistickými kláštery a jmenováním jejich představených. Obdržel vysoké tituly (čen-žen, „dokonalý“), první úřednickou hodnost,[3] a (formálně) titul ministra obřadů. Dostal vysoký plat a 40 vojáků císařské gardy ke službě. V jeho rodišti pro něj císař nechal postavit taoistický klášter. Odměn a hodností se dostalo i Šao Jüan-ťieovým rodičům a příbuzným.[2] Císař a jeho okolí si ho cenili pro jeho vědomosti a znalosti obřadů nastolujících a uchovávajících řád světa.[3]

Roku 1539 císař cestoval do střední Číny, Šao Jüan-ťie byl příliš nemocný, než aby ho mohl doprovázet a doporučil místo sebe jiného taoistu, Tchao Čung-wena. Krátce na to Šao Jüan-ťie zemřel.[3] Pohřben byl s velkými poctami, panovník mu udělil posmrtné jméno, a dokonce čtyřznakové, namísto obvyklého dvouznakového.[5] Po smrti císaře Ťia-ťinga nový režim odvolal posmrtné tituly a vyznamenání udělená mu Ťia-ťingem.[3]

Jeho dílo, Sebrané spisy Velké Harmonie (太和文集, Tchaj-che wen-ťi), je ztraceno.[1]

Odkazy

Reference
  1. KOHN, Livia. Daoism Handbook. Leiden: Brill, 2000. 914 s. ISBN 9004112081, ISBN 9789004112087. S. 602. (anglicky)
  2. LIU, Cunren. New Excursions from the Hall of Harmonious Wind. Leiden: Brill Archive, 1984. ISBN 9004069763, ISBN 9789004069763. S. 168–169. (anglicky) [Dále jen Liu].
  3. FABRIZIO, Pregadio. The Encyclopedia of Taoism: 2-volume set. Abingdon, Oxon: Routledge, 2013. 1551 s. ISBN 1135796343, ISBN 9781135796341. S. 878–879. (anglicky)
  4. GEISS, James. The Chia-ching reign, 1522-1566. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China. Volume 7, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 1. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0521243335. S. 440–510, na s. 479–480. (anglicky)
  5. Liu, s. 182.

Externí odkazy
  • GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1, ISBN 023103833X. S. 1169–1170. (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.