Šaháda

Šaháda (arabsky: الشهادة; aš-šaháda) je islámské krédo neboli vyznání víry, které patří k pěti pilířům islámu. Arabská formule vyznání víry zní: [Ašhadu] Lá iláha illálláhi wa Muhammadun rasúlulláhi, v překladu „[Vyznávám, že] Není božstva kromě Boha a Muhammad je posel Boží“.[1] Muslimové ji často opakují, a to zejména při modlitbách. V islámských zemích a rodinách bývá šeptána do ucha novorozencům, šahádou by se měli lidé loučit se zemřelým.[1] Doslova termín šaháda znamená „svědectví“ či „dosvědčení“ a až v náboženském významu znamená „vyznání víry“.[2]

Vlajka Tálibánu, jejímž ústředním motivem je šaháda

Pokud chce člověk konvertovat k islámu, je nutné šahádu pronést. Miloš Mendel uvádí, že podle islámské právní vědy každý, kdo šahádu pronese, se formálně stává muslimem.[3] Tomu, kdo šahádu pronese, náleží titul šahíd („vyznavač“) a je připraven podniknout cestu do ráje.[3] Islámské krédo se může v různých oblastech mírně lišit, význam klíčových částí však zůstává stejný – v první se muslim výslovně prohlašuje za monoteistu a vyznává, že Alláh je jediný Bůh, v druhé prohlašuje Muhammada za božího posla.