Sárvár

Slovo Sár označuje v maďarštině bláto a vár potom znamená hrad. Odkazuje na původní opevnění obklopené příkopem, bažinou a močálem.[2] V latině je známý také pod názvem Bassiana. V němčině se objevuje rovněž i historická varianta názvu Kotenburg, resp. Rotenturm an der Raab.

Původně se zde nacházelo malé sídlo. Archeologický průzkum okolí místního hradu nalezl pozůstatky z doby bronzové. Osada zde existovala již během existence Keltů a později Římské říše, vznikla na tudy procházející jantarové stezce.^[zdroj?]

Místní hrad vznikl v závěru 12. století, a to na obranu země proti případným německým nájezdům. Jednalo se nicméně spíše o hradiště s valy a dřevěnými palisádami, než o klasický středověký hrad. Okolo něj se postupně rozvíjela obec. Bylo vyplněno v roce 1405. Po nějakou dobu bylo ve vlastnictví krále, potom se stalo majetkem rodu Kőszegů. János Kőszegi nejspíše získal pro postupně rostoucí osadu také městská práva. Ta později potvrdil panovník Karel Robert.

Město dvakrát během prvního tureckého vpádu směrem k Vídni dvakrát neúspěšně obléhali Turci.

Sárvár byl centrem uherské reformace. O kulturní vzestup a jeho pozici na mapě silně zmenšeného Uherska, okupovaného z velká části Turky, se zasloužil právě Tamás Nadásdy. Sárvár byl také známý v německy mluvících zemích jako Uherský Wittenberg. Roku 1534 byla ve městě založena evangelická škola, vedená Melanchtonovým žákem humanistou Jánosem Sylvesterem[2][3]; vydána zde byla Gramatica Hungarolatina a roku 1541 byl v Sárváru vytištěn vůbec první překlad Nového zákona do maďarštiny.[1] Iniciátorem školy a tiskárny byl místní učenec Tamás Nádasdy.

V 17. století byl místní hrad naposledy přestavěn.

Fontána na Kossuthově náměstí.

Na počátku 19. století, během napoleonských válek, bylo město obsazeno na krátkou dobu francouzskou armádou. V obdobné době získala místní panství rodina Este-Modena. Přebudován byl místní zámek. V roce 1871 sem byla zavedena železnice, roku 1897 potom i elektřina. Následovala výstavba továren, např. roku 1895 byl postaven cukrovar a roku 1904 potom textilka. V roce 1910 zde průmysl zaměstnával už na dvanáct set lidí. Textilka, která vyráběla umělé hedvábí byla nicméně uzavřena po první světové válce. Nemocnice byla dokončena roku 1909.

Roku 1902 se rozšířily hranice města, když byly k Sárváru připojeny další dvě obce: Tizenháromváros a Vármellék, o deset let později potom Péntekfalu a Sár.

Za druhé světové války se zde nacházel internační tábor, do kterého byly převáženy rodiny vyhnaných kolonistů z Vojvodiny (na severu Srbska) a z Lendavy (ve Slovinsku).^[zdroj?] V táboře panovaly kruté podmínky, prošlo jím celkem okolo devíti tisíc lidí.

Po druhé světové válce zde začal fungovat nový drůbežářský závod a po roce 1957 vznikly v Sárváru i další průmyslové závody. Roku 1961 byla objevena léčivá voda, která umožnila rozvoj termálních lázní. Rozsáhlá koupaliště se nachází hlavně na jižním okraji města. Mají kapacitu až sedm tisíc lidí[4] a jsou oblíbené převážně mezi českými turisty.[5] Od roku 1968 je Sárvár opět městem (statut mu byl vrácen dne 20. srpna 1968). V roce 1978 se kulturní centrum přestěhovalo do místního hradu.

Výroba v cukrovaru byla zastavena v roce 1998. Od roku 1995 stojí v blízkosti Sárváru průmyslová zóna. Ve 21. století se Sárvár rozvíjel hlavně jako lázeňská destinace. Nový lázeňský areál zde byl otevřen roku 2002.

V roce 2011 zde žilo 14 717 obyvatel.[6] [7] 84,2 % z nich se přihlásilo k maďarské národnosti. 61,5 % obyvatel se hlásí k Římskokatolické církvi, 1,6 % obyvatel se považuje za reformované křesťany a 5,2 % se hlásí k luteránství.

Město s průmyslovou tradicí se v závěru 20. století ekonomicky přeorientovalo na sektor služeb. Dnes patří k jedním z nejnavštěvovanějších destinací v zemi. V roce 2012 zde přenocovalo 447 tisíc lidí. Nejpočetnější zahraniční klientelou byli Češi (97 tisíc přenocování), dále potom Rakušané (96 tisíc přenocování) a Němci (32 tisíc nocí).

Letecký pohled na místní arboretum.

Koně na pastvě poblíž Sárváru.

Budova pošty.

Mezi hlavní pamětihodnosti Sárváru patří Nádasdyho hrad, který představuje dominantní prvek v centru města. Uvnitř zámku se nachází muzeum,[8] které zahrnuje také expozici dějin husarského vojska.[2] Pevnost je jednou z nejzachovalejších na území dnešního Maďarska.[2] Komplex je obklopen parkem s nápadnými platany a duby.[1] Park vznikal postupně; jeho západní část byla upravena již v 19. století a zbytek potom byl dokončen roku 1931.

Zajímavý je rovněž kostel svatého Mikuláše, který byl poprvé zmíněn v roce 1454. V letech 1830 a 1868 byl přestavěn, později ještě regotizován v 20. století. Před budovou kostela sv. Ladislava stojí jezdecká socha. Samotný kostel má středověký základ, později byl přestavěn (byl poničen během Rákocziho povstání).

Historické budovy se nacházejí okolo Kossuthova náměstí, kde stojí také budova radnice. Ve středu náměstí se nachází fontána, celá oblast je upravena jako pěší zóna.

V Sárváru také stojí Vila Hatvany-Deutsch, která patřila továrníkovi Hatvanovy-Deutschovi, vlastníkovi místního cukrovaru.

Dále jsou pozoruhodné také místní lázně a léčebná voda, barokní kostel, místní arboretum a jezero Csónakázó.[1] Stojí zde také luteránský neoklasicistní kostel.[1] Zajímavé a hodnotné vykopávky jsou vystaveny v Muzeu Ference Nádasdyho. Nedaleko od města se nachází závodní okruh Pannonia Ring.

Každý rok se v Sárváru pravidelně konají Mezinárodní dny folkloru. Další významnou kulturní událostí je potom Nádasdyho historický festival.

Město je přístupné po silnicích celostátního významu č. 84, 88 a 834. Severozápadně od něj je vedena dálnice M86, která vede z Győru do Szombathely u rakouské hranice. Původně procházely hlavní silnice i středem města, později byly odvedeny na silniční okruh, který obchází Sárvár ze severní strany.

V západo-východním směru prochází městem rovněž železniční trať Székesfehérvár – Szombathely č. 20. Na území města se kromě hlavního nádraží nachází i dvě další zastávky – Lánkapuszta a Ostffasszonyfa.

V minulosti směřovala od hlavního nádraží směrem na sever do obce Hegyfalu lokálka (dnes zrušená). Na východním okraji města, v blízkosti protipovodňového valu u řeky Ráby se také nacházela vlečka do místního cukrovaru.

• Péter Balassa, fotbalista
• Alice Lok Cahana, přeživší holocaust
• Edward Eisner, lékař a profesor
• József Vass, politik
• József Vida, vrhač kladiva
• Takács de Saár, šlechtická rodina
• Zoltán Stieber, fotbalista
• László Kabos (1923–2004), kabaretiér a herec
• Tamás Nadásdy, maďarský šlechtic
• András Beythe, botanik[1]
• Tamás Nádasdy, středověký šlechtic, iniciátor výstavby hradu
• Arabella Szilágyi, operní pěvkyně
• László Rudas, marxista a filozof

• Seini, Rumunsko
• Sonntagberg, Rakousko
• Steinheim an der Murr, Německo
• Uherské Hradiště, Česko[9]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Шарвар na srbské Wikipedii a Sárvár na maďarské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sárvár na Wikimedia Commons