Řasinkový epitel

Víceřadý (4-7 řad) cylindrický až jednořadý kubický epitel s řasinkami vystýlá převážnou část dýchacích cest.

Přestože ve výstelce řasinkové buňky výrazně převažují, rovněž se mezi nimi nachází i jiné buněčné typy, jmenovitě buňky sekreční, buňky patřící DNES a buňky bazální, které dávají za vznik jmenovaným skupinám [3]). Počet řasinek na apikálním povrchu dosahuje přibližně 250 [2] – 300 [3] elementů, mezi kterými se rovněž vyskytují četné mikroklky. [2])

Řasinková výstelka dýchacích cest začíná ve vlastní dutině nosní (tedy až za vestibulem), kde pokrývá dolní a střední skořepy (skořepy horní jsou naproti tomu pokryty specializovaným čichovým epitelem). Významným prvkem udržujícím zachování vlhkosti v nosní dutině jsou četné venózní plexy v lamina propria mucosae. Každých 20 – 30 minut se tyto plexy naplní na jedné straně dutiny krví, tím dojde k jednostrannému zúžení nosního průchodu a vzduch je směrován do druhé poloviny nosní dutiny. Epitel je tímto mechanismem chráněn před poškozením, které by mohlo nastat na základě vysoušení sliznice nepřetržitým prouděním vzduchu [2]).

Víceřadý cylindrický epitel vystýlá rovněž vedlejší dutiny nosní, kde kontinuálním pohybem řasinek odstraňuje z těchto míst sekret. Ten se pak skrze průchody dostává do vlastní nosní dutiny. Výstelka přechází plynule do nosohltanu a hrtanu, kde při jejich hranici je plynulost epitelu přerušena – v těchto místech se nachází epitel cylindrický víceřadý [2]), některými autory popisován jako dlaždicový víceřadý [4] [5]

Epiglottis, jenž chrání vstup do hrtanu, je kryt řasinkovým epitelem pouze na bazální laryngové straně. Z důvodu ochrany je při své linguální straně a rovněž na apikálním a laterálním povrchu strany laryngové pokryt epitelem víceřadým dlaždicovým stejně tak, jako plicae vocalis.

Vystýlaje tracheu a po její bifurkaci i hlavní bronchy, pokračuje víceřadý cylindrický epitel s řasinkami plicním hilem do plic. V malých bronších výrazně přibývá mezi buňkami řasinkového epitelu také buněk DNES, naproti tomu ubývá buněk pohárkových, tento trend je ještě výraznější v bronchiolách, které se větví v bronchioly terminální, kde se řasinkový epitel stává jednořadým, cylindrickým až kubickým [2]). Množství kinocilií na apikálním povrchu buněk se snižuje, jejich velikost se zkracuje. Počínaje bronchioly se v mezi řasinkovým epitelem místo pohárkových buněk objevují sekreční Clara buňky. Kubický řasinkový epitel pokračuje cestou respiračních bronchiolů až mezi alveoly, v jejichž distálním úseku však již přechází do dlaždicové výstelky plicních sklípků [3]).

Pohyblivé, pravidelně uspořádané řasinky jsou jediným mechanismem, který může zaručit kontinuální transport hlenu z dýchacích cest. Schopnost tohoto transportu je vázána na podmínky stanovující, že se řasinky mohou pohybovat pouze v řídkém prostředí a vrstva hlenu se rovná nejvýše jejich výšce (7-10 µm) [2]). Z toho je patrný význam kontinuálního toku hlenu, bez kterého dochází vlivem resorpce k zahušťování sekretu mezi řasinkami. Za těchto podmínek pak mohou zachycené partikule snáze proniknout až k vlastním buňkám epitelu a tím usnadnit potenciální vznik zánětu. Rovněž se prodlužuje doba vystavení tkáně různým dráždivým, či karcinogenním látkám. [2])

Řasinkové buňky ve formě jednovrstevného cylindrického epitelu jsou nejčetnější v infundibulu tubae uterinae a směrem k pars uterina jich ubývá. V druhé polovině menstruačního cyklu navíc značně přibývá sekrečních buněk v celém vejcovodu. Kinocilie většiny buněk kmitají směrem k děloze, malá část je však orientována opačným směrem – k vaječníku.[3]). Tyto ojedinělé buňky usnadňují průnik spermatozoí k vajíčku, zatímco ostatní většina řasinek napomáhá spolu s kontrakcemi hladkých svalových buněk tunica muscularis k transportu oocytu směrem k děloze. Nepříliš četné řasinkové buňky jsou i součástí epitelu endometria dělohy. Zde však již výrazně převyšují buňky sekreční. [2])

Přestože rete testis je opatřeno výstelkou zejména buněk kubických, místy se vyskytují i buňky ploché, nebo naopak cylindrické. Na apikálních částech všech buněčných typů se často vyskytují jednotlivé řasinky. Uspořádání pokračuje až do ductuli efferentes. Řasinkový epitel v rete testis i ductuli efferentes sune spermie směrem k epididymidis, kde již k dalšímu transportu napomáhají peristaltické stahy hladké svaloviny. [3]).

Kartagenerův syndrom je syndrom nepohyblivých, vrozeně malformovaných řasinek, jenž je způsoben nejčastěji absencí proteinu umožňující klouzání mikrotubulů, nezbytné pro kmitání řasinek – dyneinu. Mohou však být také narušeny radiální struktury axonémy. [2]) Syndrom je příčinou chronické respirační infekce, neplodnosti u mužů a snížené fertility u žen. Složkou tohoto syndromu je rovněž chronická sinusitida.[2][3]

Metaplázie obecně je proces, během kterého se jeden typ epitelové tkáně může změnit v typ jiný a to jak za fyziologických, tak za patologických podmínek. Metaplázie řasinkového epitelu, coby patologie, je častým jevem u kuřáků, kdy dochází ke změně poměru pohárkových a řasinkových buněk. Vyšší množství pohárkových buněk sice umožní rychlejší neutralizaci škodlivin, redukce buněk řasinkových však zpomalí posun vrstvy hlenu vlivem čehož dochází k ucpávání vývodových cest.[3]).

Tato změna vede k chronickému odkašlávání.