Římskokatolická farnost Vlkovice

Římskokatolická farnost Vlkovice je farnost Římskokatolické církve v děkanátu Bílovec ostravsko-opavské diecéze.

Římskokatolická farnost Vlkovice
Základní údaje
DěkanátBílovec
Diecézeostravsko-opavská
ProvincieMorava
Administrátor excurrendoP. Mgr. Zdenko Vavro
Území farnosti
Dolejší Kunčice Vlkovice (Moravské a Slezské)
Kontakt
Adresa sídlaSpálov 5, 742 37 Spálov
IČO64125785
Údaje v infoboxu aktuální k 06/2018
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Předchůdcem farnosti Vlkovice byla farnost se sídlem v Dolejších Kunčicích. Tamější kostel nakazuje zřídit již zakládací listina vsi vystavená Dětřichem z Fulštejna dne 25. listopadu 1301 fojtu Kunzovi.[1] V Kunčicích skutečně existoval odedávna kostel zasvěcený svatému Vavřinci; o případné farnosti u něj však prameny nehovoří. Zato je však zaznamenáno, že se k němu konaly poutě a že byl roku 1597 nově vystavěn a vysvěcen olomouckým biskupem Stanislavem Pavlovským.[2][3] Nejpozději v roce 1632 je kunčický kostel uváděn jako filiální k farnosti Březová; měl poměrně značný majetek a roku 1672 se zmiňuje budova bývalé fary.[4][2] Nakonec byla po delším jednání zřízena 10. listopadu samostatná lokální kuracie v (Dolejších) Kunčicích, jejímž prvním knězem se stal bývalý hradišťský premonstrát Gregor Franz Thalherr (do roku 1810); do obvodu farnosti vedle Kunčic spadala jen osada Nové Vrbno.[5][2] Lokálie byla roku 1889 povýšena na farnost.[6]

Patronem farnosti v (Dolejších) Kunčicích byla od jejího zřízení náboženská matice.[2][5]

Zřejmě za Jeronýma z Lideřova (panství Odry vlastnil v letech 1470–1515) byl ve Slezských Vlkovicích postaven dřevěný filiální kostel svatého Mikuláše.[7] Farnost zde není ve středověku ani v raném novověku doložena, ale již v rámci zřizování nových duchovních správ za císaře Josefa II. se uvažovalo o zřízení nové farnosti se sídlem ve Slezských Vlkovicích, k níž by patřily i vesnice Dolejší Kunčice a Tošovice.[8] Ke volbě zřídit farnost spíše v Kunčicích patrně přispěla skutečnost, že starý dřevěný kostel ve Vlkovicích byl ve špatném stavebním stavu; nakonec byl rou 1803 stržen a v letech 1803–1807 nahrazen novostavbou.[9] Slezské Vlkovice se tedy staly filiální k rovněž nově zřízené farnosti Véska. Moravské Vlkovice byly odedávna přifařeny k Fulneku.[10]

V roce 1964 byla obec Dolejší Kunčice spojena s obcí Vlkovice, jež vznikla roku 1950 spojením Moravských a Slezských Vlkovic.[11] Následně došlo i k farní reorganizaci: sídlo farnosti se bylo přeloženo z Dolejších Kunčic do (Slezských) Vlkovic a nová farnost zahrnovala sídla Dolejší Kunčice (dříve farnost Dolejší Kunčice), Slezské Vlkovice (dříve farnost Véska) a Moravské Vlkovice (dříve farnost Fulnek). Naopak osada Nové Vrbno byla přefařena k farnosti Větřkovice. (K Větřkovicím byla osada administrativně připojena již roku 1949.)[12]

Farnost Dolejší Kunčice / Vlkovice patřila od svého zřízení do roku 1962 k děkanátu Odry, od reorganizace církevní správy k 1. lednu 1963 patří k děkanátu Bílovec. Do roku 1996 byla součástí arcidiecéze olomoucké, od uvedeného roku pak nově vytvořené diecéze ostravsko-opavské.[13]

V roce 1836 žilo ve farnosti Dolejší Kunčice 436 obyvatel, vesměs římských katolíků.[14] V roce 1859 žilo v této farnosti 459 římských katolíků a tři židé.[2] V roce 1930 žilo ve farnosti Dolejší Kunčice 427 obyvatel, z čehož 426 (99 %) se přihlásilo k římskokatolickému vyznání.[15]

Farním kostelem je kostel svatého Mikuláše ve (Slezských) Vlkovicích, nevelká klasicistní stavba z roku 1807, později upravovaná.[16] Filiálním kostelem je bývalý farní kostel svatého Vavřince v Dolejších Kunčicích, který vznikl postupnou barokní přestavbou původního dřevěného kostela v 17. a 18. století, což bylo zakončeno nahrazením dřevěné věže zděnou roku 1792.[17][18]

Farnost Vlkovice byla po svém novém vymezení převážně administrována excurrendo. V letech 2010-2015 farnost spravoval farář ve Vésce Oldřich Máša.[19] Od roku 2015 farnost spravuje P. Zdenko Vavro ze Spálova,[20] od roku 2020 P. Bohumil Vícha.

Bohoslužby

Seznam kostelů a kaplí ve farnosti, pořad bohoslužeb
KostelMístoBohoslužba (den)HodinaPoznámka
kostel svatého Mikuláše (Slezské) Vlkovice neděle 18.00 farní kostel
kostel svatého Vavřince Dolejší Kunčice sobota 1x 14 dní 18.00 filiální kostel

Reference

  1. ROLLEDER, Anton. Geschichter der Stadt und des Gerichtsbezirkes Odrau. Steyr: vlastním nákladem, 1903. 760 s. S. 39–40. (německy)
  2. WOLNY, Gregor. Kirchliche Topographie von Mähren. I. Abtheilung. Svazek 3. Brno: Nitsch und Grosse, 1859. 480 s. S. 181. (německy)
  3. Rolleder, s. 163.
  4. Rolleder, s. 276.
  5. Rolleder, s. 407.
  6. Rolleder, s. 679–680.
  7. ROLLEDER, Anton. Geschichter der Stadt und des Gerichtsbezirkes Odrau. Steyr: vlastním nákladem, 1903. 760 s. S. 69. (německy)
  8. Rolleder, s. 406.
  9. Rolleder, s. 406-407.
  10. CHOBOT, Karel; A KOL. Okres Nový Jičín. Místopis obcí. Svazek 2. Nový Jičín: Okresní úřad – referát regionálního rozvoje a Státní okresní archiv v Novém Jičíně, 1998. 192 s. S. 46–47.
  11. Chobot, s. 41, 46–47.
  12. BARTOŠ, Josef; SCHULZ, Jindřich; TRAPL, Miloš. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960. Svazek XIV. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 1995. 253 s. ISBN 80-7067-583-7. S. 298.
  13. Historie děkanátu Bílovec [online]. Děkanát Bílovec [cit. 2013-05-22]. Dostupné online.
  14. ENS, Faustin. Beschreibung des Oppalandes und seiner Bewohner im Allgemeinen und die Ortsbeschreibung des Fürstenthums Troppau im Besondern. Svazek 1. Wien: Carl Gerold, 1836. 334 s. S. 118. (německy)
  15. Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. 213 s. S. 52, 87.
  16. SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska 1 [A–I]. Praha: Akademie věd České republiky, 1994. 656 s. ISBN 80-200-0474-2. S. 462.
  17. Samek, s. 460.
  18. Rolleder, s. 274, 407.
  19. Děkanát Bílovec [online]. Děkanát Bílovec [cit. 2013-05-31]. Dostupné online.
  20. Farnost Spálov. www.farnostspalov.cz [online]. [cit. 2018-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-14. (česky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.