Římskokatolická farnost Družec

Farnost i fara se poprvé připomíná (tehdy však pravděpodobně jako plebánie) v roce 1352 jako "Družec cum Žilina", kdy odvedla desátek nebo odpustek o 30 groších. Již tenkrát zde byla zřízena farní škola. Jako jeden z prvních zde působících knězů se připomíná Konrád, který zde působil asi do roku 1366. Za jeho nástupce byl Karlem IV. stvrzen Ondřej z Prahy a po něm Václav, jenž působil v kostele všech Svatých v Praze a byl do funkce navržen děkanem a Kapitulou Všech Svatých v Praze. Po něm byl ve funkci Martin, který si posléze vyměnil místo s lišanským farářem Lvem.

Zprávy o farnosti pak umlkají zhruba až do roku 1599.

Farnost a farní kostel byly za třicetileté války silně poškozeny. Dosavadní farář Václav Kapihorský byl dokonce v roce 1637 švédskými vojsky zavražděn nebo odveden do zajetí. Když poté nebyl k dispozici farář (a skoro i kostel), fara zůstala neobsazena až do roku 1664, kdy nastoupil Václav Alexius Zelenka, který také založil první družeckou matriku. Kostel byl za jeho působení v letech 1688–1689 opraven.

Ve zprávě od jeho nástupce Antonína Ludvíka Urbanida z roku 1700 je uvedeno, že družecká farnost měla dohromady 537 duší. V Družci 111, ve Velké Dobré 66, v Malé Dobré 41, v Doksech 60, v Kamenných Žehrovicích (součástí do konce 18. století) 105, v Dolním Bezděkově 18, ve Lhotě 63 a v Žilině taktéž 63.

Po úmrtí faráře Czermina v roce 1943 nastoupil na jeho místo nějakou jistou dobu zastupující kněz Klemš, po něm byla nicméně fara opuštěna a bohoslužby byly v Družci prováděny kněžími z Kladna.

Farnost zanikla přelomem roků 2008 a 2009 sloučením pod římskokatolickou farnost Unhošť.