Ľudovít Rajter

Základní hudební vzdělání získal u svého otce Ľudovíta Rajtera, který byl v Bratislavě organistou luteránského kostela, sbormistrem a hudebním skladatelem. Navštěvoval Městskou hudební školu, kde byl jeho učitelem Alexander Albrecht a od roku 1920 Hudobní školu pro Slovensko. Studoval hru na klavír u Frico Kafendy a na violoncello u Rudolfa Rupníka. Vzdělání završil na Hochschule für Musik und darstellende Kunst ve Vídni (skladba – Franz Schmidt a Joseph Marx, dirigování – Clemens Krauss a Alexander Wunderer, violoncello – Friedrich Buxbaum a Rudolf Hindemith). Absolvoval v roce 1929 a stal se učitelem hudební teorie a hry na violoncello na Městské hudební škole v Bratislavě. Vedle toho v letech 1930–1932 absolvoval studium kompozice na Mistrovské škole Vysoké hudobní školy F. Liszta v Budapešti u Ernő Dohnányiho. Od roku 1932 byl dirigentem Maďarského rozhlasu v Budapešti. Nejprve jako externí dirigent a v roce 1935 byl jmenován prvním dirigentem. V této funkci působil až do roku 1945. Kromě toho byl učitelem komorní hudby a orchestrální praxe na Vysoké hudební škole F. Liszta. V roce 1941 byl jmenován řádným profesorem.

Po skončení Druhé světové války se vrátil na Slovensko a stal se šéfdirigentem Symfonického orchestru Čs. rozhlasu v Bratislavě. Účastnil se příprav na založení Slovenské filharmonie 1949. Působil také jako učitel dirigování a komorní hudby na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V roce 1964 byl jmenován docentem. Jako dirigent získal mezinárodní uznání. Pravidelně spolupracoval s nejlepšími evropskými orchestry (Česká filharmonie, Wiener Symphoniker, Konzerthausorchester Berlin, Budapesti Filharmóniai Társaság Zenekara a další). V roce 1966 byl vedoucím pedagogem mistrovských dirigentských kurzů Mozartea v Salcburku. V letech 1968–1969 byl hostujícím dirigentem Rozhlasového symfonického orchestru v Bazileji.

V letech 1968–1977 byl znovu šéfdirigentem Symfonického orchestru Čs. rozhlasu v Bratislavě. V normalizačních letech byla jeho veřejná činnost potlačována. Působil jako dirigent Orchestru Slovenské hudební mládeže (1983–1992). V roce 1991 byl rehabilitován a jmenován profesorem dirigování. V roce 1994 vedl mistrovské kurzy dirigování v italském Orvietu.

27. července 2006 u příležitosti stého výročí Rajterova narození byla odhalena pamětní deska na jeho domě v Bratislavě na Fándlyho ulici č. 1.

• Doctor honoris causa, New York College of Music (1936)
• Cena města Bratislavy (1949)
• Národní umělec (1989)
• Čestný šéfdirigent Symfonického orchestru Savaria v Szombathely (1991)
• Cena primátora města Bratislavy (1994)
• Bartók-Pásztory Prize, Budapešť (1994)
• Řád Ľudovíta Štúra I. třídy (1997)
• Čestný kříž za vědu a umění Rakouské republiky I. třídy (Ehrenkreuz für Wissenschaft und Kunst der Republik Osterreich, 1997)
• Čestný šéfdirigent Slovenské filharmonie (1999)
• Čestný člen Maďarské akademie umění (2000)
• Pribinův kříž I. třídy in memoriam (2007)

Ľudovít Rajter byl především dirigent, ale i jeho skladatelské dílo je rozsáhlé.

• Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha, s. 402

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ľudovít Rajter na Wikimedia Commons
• Život a dílo Archivováno 10. 4. 2020 na Wayback Machine
• Legendárny dirigent očami syna Adriana: Slávu sme neriešili^{[nedostupný zdroj]}
• Základná umelecká škola Ľudovíta Rajtera v Bratislavě^{[nedostupný zdroj]}