Čou Kuan-jü

V 8 let začal jezdit na motokárách. V roce 2012 se přestěhoval do britského Sheffieldu, aby mohl lépe rozvíjet svou kariéru.[5] V roce 2013 závodil v týmu Strawberry Racing se sídlem v Sheffieldu a vyhrál Super 1 National Rotax Max Junior Championship i Rotax Max Euro Challenge.[6][7] Ve svém poslední sezoně v motokárách skončil na 2. místě v Rotax Max Senior Euro Challenge a zúčastnil se vybraných kol WSK Champions Cup a KF2 European Championship. Poprvé se také objevil v mistrovství světa motokár, kde jezdil za tým Ricky Flynn Motorsport po boku Landa Norrise a Jehana Daruvaly.[8]

Čou se stal jezdcem týmu Prema Powerteam pro italský šampionát F4 2015. Ve druhém podniku sezóny v Monze dokázal vyhrát všechny tři závody a mezi prvními třemi se pravidelně umisťoval i v dalších závodech. Sezónu ukončil jako vicemistr šampionátu a nejlepší nováček, když porazil například Roberta Švarcmana nebo Davida Beckmanna. Zúčastnil se také vybraných podniků německého šampionátu ADAC F4 a dosáhl dvou umístění na stupních vítězů ve Spielbergu a Spa.

V roce 2016 se Čou přesunul do Formule 3. Po úspěšných úvodních závodech sezóny na Paul Ricardu a Hungaroringu, kde získal 2x stupně vítězů, se během 2. poloviny sezóny vícekrát neprosadil a ve své první sezóně skončil na 13. místě. V roce 2017, opět v barvách Premy, se zlepšil a dosáhl na celkové 8. místo v poháru jezdců s 5 umístěními na stupních vítězů. V šampionátu zůstal i v roce 2018. Po prvním vítězství v kariéře v Pau, pódiu na Hungaroringu a třech po sobě jdoucích umístěních na stupních vítězů v Zandvoortu jej ale čekala slabší část sezóny. Navzdory silnému kvalifikačnímu tempu ve Spa a Silverstone musel 4krát po sobě odstoupit kvůli kolizím s týmovými kolegy nebo defektům. Čou vyhrál svůj druhý závod F3 v Hockenheimu a celkově se klasifikoval na 8. místě, se 3 pole position a 2 vítězstvími.

Čou ve voze F2 v Rakousku 2019

V prosinci 2018 se Čou připojil k týmu UNI-Virtuosi Racing spolu s Lucou Ghiottem v rámci Formule 2 pro sezonu 2019.[9] První stupně vítězů získal v Barceloně po silné kvalifikaci a většinu závodu vedl, než se propadl na třetí místo kvůli degradaci pneumatik. Následně dosáhl dalšího 3. místa ve sprintu v Monaku, když na startu předjel Arťoma Markelova. V Silverstone získal své první pole position ve Formuli 2 a stal se tak prvním čínským jezdcem, kterému se to podařilo. Později si také připsal třetí místo ve sprintu na Paul Ricardu. V Silverstone se propadl za svého týmového kolegu a vítěze závodu Nicholase Latifiho. V Abú Zabí také skončil třetí s nejrychlejším kolem v 1. závodě. Ročník dokončil jako sedmý nejlepší, navíc získal jako nejvýše umístěný nováček cenu Anthoine Huberta.

Čou zůstal v UNI-Virtuosi i pro sezónu 2020, jeho týmovým kolegou byl člen akademie Ferrari Callum Ilott. Čou získal svou druhou pole position Formule 2 v úvodním závodě na Red Bull Ringu.[10] Jeho vůz však měl problémy s elektronikou, což způsobilo, že se propadl až na 17. místo.[11] Později během sezóny vyhrál svůj první závod Formule 2 v Soči poté, co Jack Aitken a Ghiotto havarovali v 5. kole závodu ve sprintu, což způsobilo předčasný konec závodu.[12] Během sezóny dosáhl Čou 6 umístění na stupních vítězů a skončil šestý v šampionátu, o jedno místo výše než ve své nováčkovské sezóně ve Formuli 2.

V roce 2021 ve své třetí sezóně v šampionátu opět pokračoval ve spolupráci s týmem UNI-Virtuosi, tentokrát byl jeho týmovým kolegou Felipe Drugovich. V úvodním podniku v Bahrajnu získal pole position a nakonec i své první vítězství v hlavním závodě Formule 2.[13] Poté vyhrál ještě první sprint v Monaku a získal stupně vítězů v Baku. Po čtyřech závodech bez bodů se prosadil až v Británii, kde ovládl hlavní závod, mezi prvními třemi byl dvakrát i v Monze. V Abú Zabí vyhrál druhý sprint a jako druhý skončil v hlavním závodu, celkově šampionát ukončil se 4 výhrami, 1 pole position a 9 pódii jako třetí nejlepší.

V polovině roku 2014 se stal členem jezdecké akademie Ferrari, kde zůstal do konce roku 2018.[14] V roce 2019 nastoupil do akademie Renaultu a působil jako vývojový jezdec týmu.[15] V roce 2020 byl Čou povýšen na testovacího jezdce týmu Renault F1, později Alpine.[16]

Zúčastnil se také virtuální série Virtual Grand Prix Series v barvách Renaultu a dokázal vyhrát v Bahrajnu.[17] Spolu s Oscarem Piastrim a Christianem Lundgaardem v roce 2020 testoval monopost Renault R.S.18 na okruhu v Bahrajnu.[18] Na konci roku 2020 se po boku Fernanda Alonsa zúčastnil posezónního testu v Abú Zabí pro Renault.[19] Svůj debut v závodním víkendu Formule 1 absolvoval v barvách týmu Alpine během prvního tréninku Velké ceny Rakouska 2021 a stal se tak po Ma-Čching Huovi druhým jezdcem z Číny, který se zúčastnil závodního víkendu Formule 1.[20]

Čou podepsal smlouvu s týmem Alfa Romeo pro sezónu 2022 a stal se týmovým kolegou Valtteriho Bottase, který do týmu přišel z Mercedesu. Stal se tak historicky prvním čínským jezdcem ve Formuli 1.[21] V tiskové zprávě uvedl, že je „dobře připraven na obrovskou výzvu Formule 1“ a že jeho příchod do seriálu bude „průlomem v historii čínského motorsportu“.[22] O sedačku v Alfě Romeo usilovalo více jezdců, šéf týmu Fréderic Vasseur později uvedl, že zásadní výhodou Čoua byli jeho významní čínští sponzoři.[23] Čou si vybral závodní číslo 24 podle Kobeho Bryanta, který je jeho sportovním vzorem.[24] Do svého prvního závodu ve vozu Alfa Romeo v Bahrajnu vystartoval z 15. pozice, do cíle ale dorazil jako desátý a při premiéře ve Formuli 1 získal jeden mistrovský bod.

Poznámky

• * Sezóna v průběhu

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Guanyu Zhou na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Čou Kuan-jü na Wikimedia Commons