Činov

Název Činov je pravděpodobně odvozen z německého slova Schönau. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Schonow (1326, 1465), Ssonau (1567), Ssonaw (1570), Ssenowo a Czynowo (1623), Ssenaw (1654), Schönau a Cžinowice (1785), Schönau (1847) a Šenov nebo Schönau (1854–1923).[2]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1326 a nalézá se v zakládací listině, kterou opat oseckého kláštera pověřil Völfina, syna rychtáře Pesolda z Hartmannsgrünu, aby vymýtil les a založil vesnici v tzv. šemnickém újezdu. Nově založená osada byla po dobu sedmi let osvobozena od placení dávek, které byly stanoveny tak, že z každého lánu měly být dvakrát ročně zaplaceny dva groše a navíc odevzdáno jedno kuře a hrnec máku. Völfin se stal rychtářem a rychta měla zůstat i jeho potomkům.[3]

Šemnický újezd zůstal v majetku kláštera až do roku 1465, kdy připadl panovníkovi a král Jiří z Poděbrad jej připojil k panství hradu Andělská Hora. Spolu s ní byl Činov v roce 1622 připojen ke Stružné. Po třicetileté válce ve vsi podle berní ruly z roku 1654 žilo osm sedláků, devět chalupníků a osm domkářů. Celkem měli 36 potahů, 54 krav, 73 jalovic, šestnáct ovcí, šest prasat a 21 koz. Na polích se pěstovalo žito, ale hlavním zdrojem obživy býval chov dobytka. Někteří obyvatelé si vydělávali také povoznictvím nebo výrobou šindelů.[3]

Severozápadně od vesnice se nachází skládka odpadů založená roku 1978, jejíž rozloha v roce 2007 dosáhla deseti hektarů.[4] V únoru 2018 na ní vypukl rozsáhlý požár, jehož zvládnutí trvalo šest dní.[5]

Pohled od jihu

Činov stojí u jižní hranice katastrální území Doupovské Hradiště v okrese Karlovy Vary, asi šest kilometrů severozápadně od Bochova. Nachází se v nadmořské výšce okolo 650 metrů v údolí Mlýnského potoka. Oblast leží na rozhraní jihozápadní části Doupovských hor, konkrétně v jejich okrsku Hradišťská hornatina, a okrsků Loketská vrchovina a Javorenská vrchovina ve Slavkovském lese.[6] Půdní pokryv v okolí tvoří kambizem oglejená kyselá (severně a severzápadně od Činova) a kambizem dystrická.[7] V místech skládky se nacházelo naleziště hyalitu.[3]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí Činov stojí v mírně teplé oblasti MT3,[6] pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 20–30, počet mrazových dnů se pohybuje od 130 do 160 a sněhová pokrývka zde leží 60–100 dnů v roce.[8]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 508 obyvatel (z toho 239 mužů), z nichž bylo 503 Němců a pět cizinců. Všichni byli římskými katolíky.[9] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 505 obyvatel: tři Čechoslováky, 489 Němců a třináct cizinců. Kromě jednoho evangelíka se hlásili k římskokatolické církvi.[10]

V důsledku vysídlení Němců poklesly počet obyvatel Činova mezi lety 1939 a 1974 ze 457 a 95.[3]

Po zrušení patrimoniální správy se Činov stal roku 1850 obcí v okrese Bochov.[3] Při sčítání lidu v roce 1869 a pozdějších byl uváděn v okrese Žlutice,[12] do kterého podle Zdeny Binterová patřil až po první světové válce.[3] Po zřízení vojenského újezdu Hradiště se vesnice stala částí okresu Karlovy Vary. Od 1. ledna 2016 byla vesnice z vojenského újezdu vyčleněna a patří k obci Doupovské Hradiště.[12]

Kamenná zárubeň ze zaniklého kostela svatého Martina umístěná u cesty z Andělské Hory ke Stichlovu Mlýnu

Předchůdcem činovského kostela svatého Martina bývala dřevěná kaple. Kostel byl založen v roce 1776 hrabětem Leopoldem Hartigem a kaple od té doby sloužila jako márnice. Kostel býval filiálním v andělskohorské farnosti a později v žalmanovské farnosti. Měl obdélnou loď uzavřenou užším pravoúhlým presbytářem. Hlavní průčelí ukončoval trojúhelný štít, nad nímž ze střechy vybíhala věžička se zvonicí. Uvnitř býval oltář s obrazem svatého Martina z roku 1900 a varhany z roku 1874. Malířskou výzdobu v roce 1896 obnovil malíř Max Eberle. Z areálu kostela se dochovaly jen zbytky hřbitovní zdi, torza kaple a pomníků. Druhou církevní stavbou ve vesnici byla kaplička z roku 1856.[3]