Čikarí červený

Čikarí červený (Tamiasciurus hudsonicus) je druh hlodavce, který obývá lesy Severní Ameriky, především jehličnaté. Vzhledem i způsobem života připomíná veverku obecnou. Vytváří 25 zeměpisných poddruhů.

Čikarí červený
Čikarí červený
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída	čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	hlodavci (Rodentia)
Čeleď	veverkovití (Sciuridae)
Rod	čikarí (Tamiasciurus)
Binomické jméno
Tamiasciurus hudsonicus (Erxleben, 1777)
Rozšíření Rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Patří k nejmenším druhům veverek: dosahuje délky 28–35 cm (z toho 10–15 cm připadá na ocas) a hmotnosti 200–250 gramů. Má rezavou nebo šedohnědou srst s bílou spodní stranou těla a bílými kruhy okolo očí. Letní srst mívá na bocích černý pruh. Hnízdí převážně v korunách stromů. Období rozmnožování nastává koncem zimy. Březost trvá o něco déle než měsíc a ve vrhu bývá 3–7 mláďat. Novorozenci jsou slepí a holí a váží okolo deseti gramů. Čikarí červený dosahuje pohlavní zralosti ve stáří jednoho roku a může se dožít až sedmi let.

Živí se převážně smrkovými a borovicovými semeny, jeho potravu tvoři také různé plody a semena, houby (je imunní i vůči jedu muchomůrky červené), hmyz a ptačí vejce. Predátory jsou rys kanadský, kojot prérijní, sobol americký, liška šedá a výr virginský.

Nejaktivnější je ráno a navečer. Ozývá se hlasitým cvrlikáním. Na většině areálu se vyskytuje hojně a je bez zákonných omezení loven pro kožešinu i pro maso.[2] Je teritoriálním druhem. Bylo pozorováno, že vnitrodruhová konkurence a s ní spojená produkce stresových hormonů urychluje růst mláďat.[3]