Čierna hora
Čierna hora je krajinný celek Slovenského rudohoří na Slovensku. Nachází severně od města Košice (až po potok Sopotnica) a obklopují jej na jihu a východě Košická kotlina, na severovýchodě a severu Šarišská vrchovina. Severním směrem leží Branisko, severozápadně Hornádská kotlina a západním směrem navazují Volovské vrchy.[1] Nejvyšším vrchem je Roháčka (1028,5 m n. m.) na západním konci pohoří. Na území pohoří byla na řece Hornád vybudována přehrada Ružín. Čierna hora je využívána zejména pro lesní hospodářství a turistiku.
Čierna hora | |
---|---|
Pohled na pohoří od Sedlic | |
Nejvyšší bod | 1029 m n. m. (Roháčka) |
Nadřazená jednotka | Slovenské rudohoří |
Sousední jednotky | Branisko (pohoří), Hornádská kotlina, Košická kotlina, Šarišská vrchovina, Volovské vrchy |
Podřazené jednotky | Roháčka, Bujanovské vrchy, Pokryvy, Sopotnické vrchy, Hornádske predhorie |
Světadíl | Evropa |
Stát | Slovensko |
Čierna hora je na mapě červená, označena A6 | |
Povodí | Hornád |
Souřadnice | 48°50′ s. š., 21°8′ v. d. |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Části
Geomorfologický celek sa dělí na tyto podcelky:[1]
- Roháčka
- Bujanovské vrchy
- Pokryvy
- Sopotnické vrchy
- Hornádske predhorie
Charakteristika
Podnebí je zde mírně teplé, ve vrcholových částech chladné. V lednu průměrně -5 °C, v červenci průměrně 16,5 °C. Ročně zde spadne průměrně 700 mm srážek. Pohoří tvoří většinou hornatina, reliéf je plochý. Více než 70% pohoří je porostlé lesy (zejména bučiny).
Geologické složení: ve střední části horniny krystalinika (pararuly, svory apod.), v severní a jižní části druhohorní horniny krížňanské jednotky (křemence, břidlice apod.) Půdy jsou zde většinou hnědé (hnědozem), místy rendziny, v nivě řeky Hornádu pak také nivní půdy.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Čierna hora (pohorie na Slovensku) na slovenské Wikipedii.
- KOČIČKA, Dušan; IVANIČ, Boris. Geomorfologické členění Slovenska [online]. Bratislava: Státní geologický ústav Dionýsa Štúra, 2011 [cit. 2018-09-22]. Dostupné online.