Čestibor

Čestibor (latinsky Zistibor[1]) (9. století^? – 859) byl lužickosrbský kníže se sídlem na hradě u Zhořelce v roce 856.[2] Během své vlády byl vazalem franského krále Ludvíka Němce.

V roce 851 probíhala válka mezi Srby a králem Ludvíkem, který území Lužických Srbů poplenil a Srby přinutil k vazalství.[3] Kníže Čestibor se stal oddaným vazalem, který se snažil i ostatní kmeny Slovanů dostat pod nadvládu krále Ludvíka. V roce 856 vedl Srby do boje proti kmeni Glomitů, které porazil a přinutil k německému vazalství. Během jeho vlády k němu uprchnul syn vévody Vistracha, vypuzen bratrem Slavitěchem z Vitorazského území,[2] s centrem na hradišti Wiztrachi (civitas Wiztrachi).[4][5] Čestibor ho odkázal k franskému králi Ludvíkovi, který ho opět jmenoval županem Vitorazského území a v roce 857 ho vyslal v čele vojska proti Slavitěchovi. Když se to Slavitěch dozvěděl, uprchl k moravskému knížeti Rostislavovi, kterého požádal o pomoc. Rostislav se vydal na tažení na území Srbů. Neustálé boje a Čestiborova oddanost východofranskému králi mezi Srby v roce 859 vyvolala povstání, během něhož knížete Čestibora zabili a proti králi Ludvíkovi se vzbouřili.[6]