Český lékopis

Lékopisy mají v Česku tradici z dob habsburské monarchie a Rakouska-Uherska. První lékopis s názvem Pharmacopoea Austriacoprovincialis byl vydán v roce 1774. První vydání Rakouského lékopisu vyšlo v roce 1812, 8. vydání z roku 1906 platilo i na území samostatného Československa s přestávkou let 1941–1945 až do konce roku 1947. Lékopisná komise pro přípravu Československého lékopisu byla ustavena již 4. ledna 1919, nicméně těsně před jeho dokončením byly práce přerušeny německou okupací v roce 1939. Od roku 1941 pak na území Protektorátu Čechy a Morava platil Německý lékopis (6. vydání). Stejně platil Homöopathisches ArzneiBuch (HAB 1934). Po 2. světové válce byla opět ustanovena Lékopisná komise a první vydání Československého lékopisu vyšlo roku 1947. Jelikož se jednalo o rukopis z roku 1937, bylo toto vydání v mnoha ohledech již zastaralé. V roce 1952 byl k němu vydán Doplněk. Další 3 vydání Československého lékopisu následovala v letech 1954 (Dopl. 1959), 1970 (Dopl. 1976) a 1987 (Dopl. 1991).

Latinský název prvních tří vydání Československého lékopisu byl Pharmacopoea Bohemoslovenica, u 4. vydání byl kvůli nebezpečí záměny Slovenska (Slovakia) se Slovinskem (Slovenia) změněn na Pharmacopoea Bohemoslovaca.

Po vzniku samostatné České republiky byl roku 1997 vydán Český lékopis 1997, který vychází z Evropského lékopisu a byl k němu každý následující rok vydán nový Doplněk. V roce 2002 vyšel Český lékopis 2002 a v roce 2005 Český lékopis 2005. Oba rovněž vycházejí z Evropského lékopisu a jsou každoročně doplňovány.

Až do roku 2002 byla závaznost lékopisů dána vyhláškami Ministerstva zdravotnictví. Lékopis vycházel jednak v knižní podobě (využívané v běžné praxi) a zároveň jako příloha příslušné vyhlášky – zejména pro právní účely. Pokud je odkazováno na příslušná ustanovení těchto lékopisů, je třeba citovat dle vyhlášky, zejména pokud jde o čísla stran, nikoliv dle neoficiálního knižního vydání. Po roce 2002 je lékopis vydáván již jen formou knižního vydání a v elektronické podobě. Tento stav změnila novela Zákona č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů. Od roku 2008 je Český lékopis vydáván a je závazný pro osoby zacházející s léčivy podle nového Zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů.

Lékopis je rozdělen do 3 částí:

• obecná část – analytické a kontrolní metody;
• tabulky – určené zejména pro lékárenskou praxi;
• speciální část – články k jednotlivým léčivým a pomocným látkám, lékovým formám a léčivým přípravkům.

Články ve speciální části mají latinské názvy, které jsou u léčivých látek mezinárodními nechráněnými názvy. V článcích jsou dále uvedeny názvy v češtině a angličtině, dále pak (u chemických látek) chemické vzorce, systematické názvy, fyzikálně-chemické vlastnosti (např. vzhled, skupenství, teplota tání apod.). Následují zkoušky totožnosti, čistoty a metody stanovení obsahu.

• Informace o historii a současnosti Českého lékopisu [online]. Praha: Státní ústav pro kontrolu léčiv, 2007 [cit. 2008-01-16]. Dostupné online.
• Přehled lékopisných publikací [online]. Praha: Státní ústav pro kontrolu léčiv, 2007 [cit. 2008-01-16]. Dostupné online.
• Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), § 11, písm. d), § 13, odst. 2, písm. d), § 16, odst. 3, písm. d). [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-19.
• PORTYCH, Jiří. Český lékopis 2002 a další vývoj ČL [online]. Praha: Solutio, 2005 [cit. 2008-01-17]. Dostupné online.
• PORTYCH, Jiří. Český lékopis 2005 [online]. Praha: Solutio, 2006 [cit. 2008-01-17]. Dostupné online.
• PORTYCH, Jiří. 55 let československého lékopisu [online]. Praha: Solutio, 2003 [cit. 2008-01-17]. Dostupné online.
• RUSEK, Václav. Lékopisná literatura 20. století [online]. [Plzeň?]: Apatykář, 2002-09-22 [cit. 2008-01-18]. Dostupné online.
• http://www.sukl.cz/farmaceuticky-prumysl/lekopis