Červec lakový

Červec lakový (Kerria lacca) je hmyz řazený do nadčeledě červci. Vytváří sekret, kterým se chrání dospělci i larvy. Z tohoto sekretu je vyráběna živice známá jako šelak.[1]

Červec lakový
Vyobrazení červce od Harolda Maxwell-Lefroye (8) samička; (9) sameček
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Infratřídanovokřídlí (Neoptera)
Řádpolokřídlí (Hemiptera)
Nadčeleďčervci (Coccoidea)
ČeleďKerridae
RodKerria
Binomické jméno
Kerria lacca
(Kerr, 1782)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Znaky

Červec lakový se vyznačuje výrazným sexuálním dimorfismem.

Samičky dosahují velikosti 1 až 2 mm a na rozdíl od malých samečků nemají křídla.

Larvy jsou přibližně 0,6 mm dlouhé s tloušťkou okolo 0,25 mm.

Larvy se nazývají nymfy a začínají vylučovat voskovitý sekret jeden až dva dny po usazení na hostitelskou rostlinu.

Rozšíření

Červec lakový se vyskytuje v Orientální (Bangladéš, Myanmar, Čína, Indie, Malajsie, Nepál, Pákistán, Srí Lanka, Tchaj-wan), Palearktické (Ázerbájdžán, Gruzie) a Neotropické (Guyana) zoogeografické oblasti.[2]

Způsob života
Produkt červce lakového

Červec lakový se živí mízou z mnoha druhů stromů. Dosud byla jeho přítomnost potvrzena na 71 rostlinných druzích z 23 čeledí. Mezi tyto čeledi patří například ledvinovníkovité (Anacardiaceae), láhevníkovité (Annonaceae), toješťovité (Apocynaceae), břízovité (Betulaceae), tykvovité (Cucurbitaceae), dvojkřídláčovité (Dipterocarpaceae), ebenovité (Ebenaceae), rudodřevovité (Erythroxylaceae), pryšcovité (Euphorbiaceae), ořešákovité (Juglandaceae), bobovité (Leguminosae), slézovité (Malvaceae), zederachovité (Meliaceae), morušovníkovité (Moraceae), proteovité (Proteaceae), řešetlákovité (Rhamnaceae), růžovité (Rosaceae), routovité (Rutaceae), vrbovité (Salicaceae), mýdelníkovité (Sapindaceae) či révovité (Vitaceae).[2]

Samičky žijí v koloniích. Dospělí samci nepřijímají potravu. Larvy a dospělé samičky se živí mízou rostlin. Napichují kůru na mladých větvích a nasávají značné množství mízy. Pryskyřice přijatá při této činnosti je vylučována sekrecí a vytváří na povrchu větví pevnou krustu. Vyloučená látka se skládá z 79 % z pryskyřičných kyselin, ze 2 % z esterů mastných alkoholů, ze 7 % z chemicky neutrálních látek (včetně barviv) a z 12 % z polybazických esterů.[3] Z těchto výměšků se vyrábí šelak. K vyprodukování 1 kg šelaku je potřeba 300 000 jedinců.

Hospodářský význam

Pryskyřičné produkty vytvářené červcem lakovým byly a jsou komerčně využívány především v Thajsku, Indonésii, Myanmaru a Číně. Ve středověku a raném novověku se v Evropě barvivo z červce lakového nedokázalo prosadit, ačkoliv zde v té době byl nedostatek červených barviv. Pryskyřičná barviva si k evropským barvířům těžko hledala cestu, převážně byla používána k barvení kůže načerveno.[4]

Důležitými hostitelskými rostlinami jsou mimo jiné v Indii pěstovaný druh Butea monosperma, dále Ziziphus mauritiana a Schleichera oleosa. V Indii se získáváním šelaku zabývají asi 3 miliony lidí a ročně se vyprodukuje přibližně 18 000 tun této látky. Zhruba 80 % produkce je exportováno. Objem tohoto obchodu dosahuje 16 až 22 milionů amerických dolarů.[5]

Systematika

Poddruhy

Dosud byly popsány 4 poddruhy červce lakového:[2]

  • Kerria (Kerria) lacca ambigua (Misra)
  • Kerria (Kerria) lacca lacca (Kerr)
  • Kerria (Kerria) lacca mysorensis (Mahdihassan)
  • Kerria (Kerria) lacca takahashii (Varshney)

Formy

V roce 1976 popsal Varshney 2 formy červce lakového.[2] Kerria lacca lacca f. rangeeni žije na fíkovnících a na Butea monosperma, nikoliv však na Schleichera oleosa. Letní generace této formy žije 6 měsíců od října/listopadu do června až července a je označována jako „generace Baishaki“. Generace období dešťů žije asi 4 měsíce (od června/července do října/listopadu) a nazývá se „generace Katki“. V rámci Indie je toto nejběžnější forma, přestože produkuje šelak nižší kvality.

Druhá z forem, Kerria lacca lacca f. kusumi, žije na rostlinách Schleichera oleosa a dalších druzích, nevyskytuje se však na Butea monosperma. Životní cyklus každé generace trvá přibližně 6 měsíců. Letní generace žije od ledna/února do června/července (generace Jethwi), zimní generace pak od června/července do ledna/února (generace Aghani). Tato forma je méně obvyklá, vytváří však kvalitnější šelak.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lackschildlaus na německé Wikipedii.

  1. http://www.biolib.cz/cz/taxon/id418416/
  2. Kerria Targioni Tozzetti [online]. United States Department Of Agriculture, Agriculture Research Service [cit. 2012-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-14. (anglicky)
  3. STRÜMPEL, Hans. Homoptera (Pflanzensauger). Berlín, New York: Walter de Gruyter, 1983. Dostupné online. ISBN 978-3-11-008856-4. S. 80.
  4. GREENFIELD, Amy Butler. A Perfect Red – Empire, Espionage and the Qest for the Color of Desire. New York: HarperCollins, 2004. Dostupné online. ISBN 0-06-052275-5. S. 29.
  5. Niranjan Prasad, A. K. Jaiswal, K. K. Kumar: Energy requirement in lac production. in: Agricultural Mechanization in Asia, Africa and Latin America, 2004 (Vol. 35) (No. 1) 54-58

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.