Černý uhlík

Chemicky černý uhlík (někdy také BC z anglického pojmu black carbon) je součástí jemných částic (aerosolových částic menších než 2,5 μm, aneb PM2,5). Černý uhlík se skládá z čistého uhlíku v několika propojených formách. Vzniká při nedokonalém spalování fosilních paliv, biopaliv a biomasy a je emitován v antropogenních a přírodně se vyskytujících sazích.[1] Pokud by spalování bylo dokonalé, všechen uhlík v palivu by se změnil na oxid uhličitý, avšak spalování je vždy nedokonalé, přičemž kromě černého uhlíku vznikají také jiné látky, jmenovitě: oxid uhelnatý, těkavé organické látky a částice organického uhlíku.[2] Černý uhlík u lidí způsobuje vyšší nemocnost a předčasnou úmrtnost.[1] Kvůli těmto dopadům na lidské zdraví se mnoho zemí snaží snížit jeho emise; jedná o znečišťující látku, jejíž výskyt lze v antropogenních zdrojích snadno omezit.[3]

Černý uhlík se vyskytuje po celém světě, ale jeho přítomnost a vliv jsou zvláště silné v Asii.

V klimatologii je černý uhlík tzv. činitel radiačního působení. Černý uhlík ohřívá Zemi tím, že (díky černé barvě) absorbuje teplo v atmosféře a a také tím, že snižuje albedo, neboli schopnost odrážet sluneční světlo, když svítí např. na sníh nebo na led. Černý uhlík zůstává v atmosféře pouze několik dní až týdnů, zatímco oxid uhličitý (CO2) tam setrvává více než 100 let.[4] Černý uhlík byl podstatně emitován i v předindustrálním období.[5]

Termín černý uhlík se používá také ve vědách o půdě a v geologii, kdy odkazuje buď na uložený atmosférický černý uhlík nebo na přímo začleněný černý uhlík z požárů.[6][7] Černý uhlík v půdě, zejména v tropech, významně přispívá k úrodnosti, protože je schopen absorbovat důležité živiny.[8] Černý uhlík v oceánech ovšem není říčního původu.[9]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Black carbon na anglické Wikipedii.

  1. ANENBERG, SC,, Schwartz J, Shindell D, Amann M, Faluvegi G, Klimont Z, Janssens-Maenhout G, Pozzoli L, Van Dingenen R, Vignati E, Emberson L, Muller NZ, West JJ, Williams M, Demkine V, Hicks WK, Kuylenstierna J, Raes F, Ramanathan V. Global air quality and health co-benefits of mitigating near-term climate change through methane and black carbon emission controls.. Environ Health Perspect.. 2012 Jun, Epub 2012 Mar 14., s. 831-839. Dostupné online [cit. 2 February 2014]. DOI 10.1289/ehp.1104301. PMID 22418651. (anglicky)
  2. UNEP. Integrované hodnocení černého uhlíku a troposférického ozónu [online]. Překlad Jan Hollan s využitím práce Jiřího Doška.. UNEP, 2011 [cit. 2014-02-10]. Dostupné online. (čeština)
  3. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2010-02-05 [cit. 2021-06-01]. Dostupné online.
  4. V. Ramanathan and G. Carmichael, Global and regional climate changes due to black carbon, 1 Nature Geoscience 221-22 (23 March 2008) (“Radiační působení černého uhlíku 0,9 W m−2 (rozmezí 0,4 až 1,2 W m−2) … je asi 55 % radiačního působení CO2 a je větší než působení ostatních skleníkových plynů jako je CH4, chlor-fluorovaných uhlovodíků, N2O či troposférického ozónu.”)
  5. https://phys.org/news/2021-10-early-human-impacted-earth-atmosphere.html - Early human activities impacted Earth's atmosphere more than previously known
  6. Masiello, C.A. (2004). New directions in black carbon organic geochemistry. MARINE CHEMISTRY 92, 201– 213.
  7. Schmidt, M.W.I., Noack, A.G. (2000). Black carbon in soils and sediments: Analysis, distribution, implications and current challenges. GLOBAL BIOGEOCHEMICAL CYCLES 14, 777-793.
  8. Glaser B (2007) Prehistorically modified soils of central Amazonia: a model for sustainable agriculture in the twenty-first century. PHILOSOPHICAL TRANSACTIONS OF THE ROYAL SOCIETY B, 362, 187–196.
  9. New stable isotope analysis questions the origin of black carbon in the ocean. phys.org [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. (anglicky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.