Čen-cung

Čen-cung (čínsky pchin-jinem Zhēnzōng, znaky 真宗; 23. prosince 968 – 23. března 1022), vlastním jménem Čao Cheng (čínsky pchin-jinem Zhào Héng, znaky zjednodušené 赵恒, tradiční 趙恆) z dynastie Sung v letech 997–1022 vládl čínské říši Sung. Byl třetím synem sungského císaře Tchaj-cunga, roku 995 byl jmenován následníkem trůnu, po smrti otce se stal císařem.

Čen-cung
císař říše Sung
Čen-cung
Doba vlády 8. května 997 – 23. března 1022
Éra vlády Sien-pching (咸平, 998–1003)
Ťing-te (景德, 1004–1007)
Ta-čung-siang-fu (大中祥符, 1008–1016)
Tchien-si (天禧, 1017–1021)
Čchien-sing (乾興, 1022)
Úplné jméno Čao Tche-čchang (趙德昌),
Čao Jüan-siou (趙元休, od 983)
Čao Jüan-kchan (趙元侃, od 986),
Čao Cheng (趙恆, od 995)
Chrámové jméno Čen-cung (真宗)
Posmrtné jméno Jing-fu ťi-ku šen-kung žang-te wen-ming wu-ting čang-šeng jüan-siao chuang-ti (膺符稽古神功讓德文明武定章聖元孝皇帝)[pozn. 1]
Narození 23. prosince 968
Kchaj-feng
Úmrtí 23. března 1022
Kchaj-feng
Předchůdce Tchaj-cung
Nástupce Žen-cung
Manželka císařovna Pchan
císařovna Kuo
císařovna Liou
císařovna Li
Potomci Čao Tchi, kníže z Wen;
Čao Jou, korunní princ z Tao-sien;
Čao Č', kníže z Čchang;
Čao Čung, kníže ze Sin;
Čao Kuej, kníže z Čchin;
Čao Čen (císař Žen-cung)
a dvě dcery
Rod Čao
Dynastie Sung
Otec Tchaj-cung
Matka císařovna Jüan-te
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vláda

Čen-cungova vláda přinesla konsolidaci moci a posílení říše Sung. Země prosperovala, její vojenská síla vzrostla. Nicméně trvaly problémy s kitanskou říší Liao na severovýchodě. Od roku 999 Kitané podnikali nájezdy na sungské území. Roku 1004 při rozsáhlé invazi pronikli na 160 km od sungského hlavního města Kchaj-fengu. Panovník v čele armády vyrazil proti Kitanům. Přes počáteční úspěchy roku 1005 Čen-cung uzavřel s císařem říše Liao mírovou smlouvu. Tato dohoda, Čchanjüannská mírová smlouva, přinesla více než století míru mezi oběma státy. Cena byla pro říši Sung vysoká, Čen-cung byl nucen uznat nadřazené postavení svého kitanského partnera, a zavázal se ke každoroční výplatě 100 tisíc liangů stříbra a 200 tisíc štůčků hedvábí.

Čen-cung roku 1004 založil slavné porcelánky v Ťing-te-čenu, tamní výrobci dodávali porcelán na císařský dvůr až do pádu říše Čching počátkem 20. století. Podporoval i rozvoj zemědělské výroby, v letech 1011–1012 přikázal dodat značné množství (přes 800 tun) rané rýže z Fu-ťienu do oblasti dolního toku Jang-c'-ťiang.

Císař podporoval taoismus, za jeho vlády byly údajně objeveny takzvané „Nebeské texty“, oslavující rod Čao. Čen-cung poté provedl oficiální oběť na hoře Tchaj. V letech 1013–1015 vydal dekrety přiznávající božství Nefritovému císaři jako nejvyššímu vládci na Nebesích.[1]

Rodina

Hodnosti císařovny se postupně dočkalo pět manželek Čen-cunga:

  • Paní Pchan (968–989), osmá dcera Pchan Meje, zemřela před Čen-cungovým nástupem na trůn, posmrtně byla povýšena na císařovnu Čang-chuaj (章怀皇后);
  • Císařovna Kuo (975–1007), druhá dcera Kuo Šou-wena (郭守文), matka Čao Joua, posmrtným jménem císařovna Čang-mu (章穆皇后);
  • Císařovna Liou (968–1033), dcera Liou Tchunga (劉通), posmrtným jménem císařovna Čang-sien-ming-su (章獻明肅皇后);
  • Císařovna Li (987–1032), dcera Li Žen-te (李仁德), matka Čao Čena, pozdějšího císaře Žen-cunga, posmrtným jménem císařovna Čang-i (章懿皇后);
  • Císařovna Jang (984–1036), dcera Jang Č'-jena (楊知儼), posmrtným jménem císařovna Čang-chuej (章惠皇后).

Čen-cungovy manželky mu daly šest synů a dvě dcery:

  • Čao Tchi (趙褆), kníže z Wen (溫王), zemřel v dětství;
  • Čao Jou (趙祐, 995–1003), korunní princ Tao-sien (悼獻太子);
  • Čao Č' (趙祇), kníže z Čchang (昌王), zemřel v dětství;
  • Čao Čung (趙祉), kníže ze Sin (信王), zemřel v dětství;
  • Čao Kuej (趙祈), kníže z Čchin (欽王), zemřel v dětství;
  • Čao Čen (趙禎, 1010–1063), od 1022 císař Žen-cung;
  • princezna Chuej (惠國公主), zemřela mladá;
  • princezna Šeng (升國大長公主), předtím princezna Lu (魯國大長公主), zpočátku princezna Wej (衛國長公主).

Odkazy

Poznámky
  1. Konečná verze jména z roku 1047.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Zhenzong of Song na anglické Wikipedii.

  1. SPENCE, Jonathan D. God's Chinese Son : The Taiping Heavenly Kingdom of Hong Xiuquan. New York: W.W. Norton, 1996. Dostupné online. ISBN 0393315568, ISBN 9780393315561. S. 42. (anglicky)

Literatura
  • TWITCHETT, Denis; SMITH, Paul Jakov. The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Sung China and Its Precursors, 907-1279 AD. 1. vyd. Cambridge, New York, Melbourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi: Cambridge University Press, 2009. 1128 s. ISBN 0521812488, ISBN 978-0521812481. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.