Čedžu (ostrov)

Čedžu (korejsky 제주도; dříve též Quelpart a Saišú-tó/最終島) je jihokorejský ostrov ležící zhruba 85 km od jižního pobřeží Korejského poloostrova. Tvoří spolu s menšími okolními ostrovy stejnojmennou provincii, přičemž zabírá více než 99 % její rozlohy. Jméno Čedžu (resp. Čedžu-si, kor. 제주시) je i jménem hlavního města ostrova. Čedžu je vůbec největším korejským ostrovem a navíc jedinou částí korejského území, která se už nalézá v subtropickém pásu. Díky tomu se zdejší krajina a flóra výrazně liší od pevninské. Od roku 1946 má ostrov Čedžu status samostatné provincie. Má něco přes půl milionu obyvatel.

Čedžu-do
제주도 (korejsky)
StátJižní Korea Jižní Korea
• speciální autonomní provincieČedžu
Topografie
Rozloha1 833,2 km²
Zeměpisné souřadnice33°34′ s. š., 126°10′ v. d.
Délka73 km
Šířka64 km
Nejvyšší vrcholHalla-san (1950 m n. m.)
Osídlení
Největší sídloČedžu-si
Používané jazykykorejština
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vulkanický ostrov Čedžu a lávové tunely
Světové dědictví UNESCO
lávový tunel
Smluvní státJižní Korea Jižní Korea
Typpřírodní dědictví
Kritériumvii, viii
Odkaz1264 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení2007 (31. zasedání)

Geografie

Čedžu má rozlohu 1833,2 km², což odpovídá 1,83 % rozlohy Jižní Koreje. Ostrov vznikl vulkanickou činností teprve v době před 2 miliony let. Uprostřed ostrova se nachází i nejvyšší hora Jižní Koreje, nečinná sopka Halla (či Halla-san, 1950 m n. m.) s velkým kráterem. Naposledy vybuchla v r. 1007. Na svazích sopky Halla se nachází Koččawalský les. Vzhledem ke geografickému vývoji zůstal tento les z velké části neporušen.

Část ostrova je dodnes pokryta lávou a právě tamní tři lávové lokality (o celkové rozloze 18 846 ha) vynesly ostrovu v roce 2007 zařazení mezi lokality světového přírodního dědictví UNESCO.[1] Ostrov byl taktéž zařazen do seznamu Nových sedm divů přírody. Od roku 2002 je část ostrova zapsána na seznam biosférických rezervací UNESCO. Celková rozloha chráněného území (souše i moře) je 83 094 ha.[2]

Historie

Ostrov je osídlen odnepaměti a odnepaměti se na něm také rozkládalo království Tamna. Z 1. století n. l. pocházejí archeologické doklady o obchodu s Čínou a Japonskem období Jajoi. Posléze království Tamna postupně vstupovalo do vazalských vztahů s různými korejskými státy - v roce 476 s Pekče, posléze se Sillou, v roce 938 bylo podrobeno dynastií Korjo a oficiálně anektováno roku 1105. Stále se však těšilo určité autonomii, než ji král Tchedžong z dynastie Čoson roku 1404 definitivně ukončil a Čedžu pevně připojil ke svému království.

Evropany byl ostrov znám jako Quelpart (případně Quelparte či Quelpaert). V roce 1910 ostrov zabrali Japonci a jako součást japonského císařství (až do roku 1945) byl znám jako Saišú-tó (最終島).

V roce 1948 zde vypuklo komunistické povstání na Čedžu, které ale bylo jihokorejskou vládou nemilosrdně potlačeno a mělo za následek desetitisíce obětí.

Kultura

Ostrov Čedžu je oblíbeným místem pro svatební cesty mladých Korejců. Známým symbolem ostrova jsou postavičky tzv. harubangů, ochranných skřítků vysochaných z lávy.

Fotogalerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jeju Island na anglické Wikipedii.

  1. World Heritage Information Sheets - JEJU VOLCANIC ISLAND & LAVA TUBES, REPUBLIC OF KOREA [online]. Program OSN pro životní prostředí. Dostupné online. (anglicky)
  2. Jeju Island [online]. UNESCO, 2016-09 [cit. 2017-03-10]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura
  • The Discovery of Korea. Vyd. Discovery media, Soul 2004
  • Jiří Janoš: Dokonale utajená Korea. Vyd. Nakladatelství Libri, Praha 1997

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.