Čebol

Některé chaeboly jsou jedna velká korporace, zatímco jiné se rozdělily do volně spojených skupin jednotlivých firem sdílející jedno jméno. I v druhém z těchto případů je však daný chaebol veden, kontrolován, vlastněn nebo spravován jednou rodinnou skupinou. Jihokorejské chaeboly často bývají přiřazovány k japonským obchodním skupinám keirecu, nástupcům předválečných zaibacu. Ačkoliv je slovo „chaebol“ stejného významu jako „zaibacu“ (slova mají stejný původ), vyvinuly se mezi chaebol a keirecu některé zásadní rozdíly:

• Chaeboly jsou stále vedeny jejich zakladatelskou rodinou, zatímco keirecu jsou vedeny skupinou profesionálních manažerů.
• Chaeboly jsou centralizované ve vlastnictví, zatímco keirecu jsou decentralizované
• Chaeboly často spoléhají na zakládaní dceřiných společností, které vyrábějí komponenty pro export, zatímco velké japonské korporace spoléhají na zaměstnávání externích dodavatelů
• Hlavní strukturální rozdíl mezi korejskými chaeboly a japonskými keirecu je ten, že chaeboly nevlastní všechny své peněžní instituce. Většina z nich byla ve svých raných letech těžce závislá na vládních půjčkách a uvěrových zárukách, ale i nyní mají bližší vztah s vládou než jejich japonský protějšek. Chaeboly mají zakázáno vlastnit soukromé banky, zčásti aby se rozložilo riziko a zčásti aby vláda posílila svůj vliv nad bankami v oblastech jako je alokace úvěrů. V 1990 vládní omezení ztížila chaebolům vyvíjení exkluzivních bankovních vztahů. Keirecu historicky pracovaly s přidruženou bankou a dávaly přidruženým společnostem téměř neomezený přístup k penězům, takže ekonomické problémy, pro které bylo Japonsko známé, byly spíše tzv. „zombie banky“, než systematické bankovní krize. I přesto hodně z největších keirecu diverzifikovalo své dluhové praktiky a prodej veřejných dluhopisů se pro ně stal poněkud častým.

Model chaebolu je závislý na komplexním systému propojení vlastnictví. Vlastník chaebolu, s pomocí rodinných příslušníků, rodinné charity a vedoucích pracovníků dceřiných společností, má povinnost zkontrolovat pouze tři ze čtyř veřejných společností, které ovládají dceřiné společnosti. Příkladem pro tuto praktiku může být majitel společnosti Doosan, která měla více než 20 dceřiných společností, s účastí pouze v přibližně pěti společnostech.[8]

Předseda, který má chaebol na starost, vlastní pouze malou část majetku ve společnostech. Je však velice silný při rozhodování a má pravomoci ovládat veškeré vedení. Například Samsung vlastní 0,5 % ve firemních společnostech. To dokládá absenci právního státu.[3] Metoda, která umožňuje tento typ držení, se nazývá křížení – horizontální a vertikální struktura, která zvyšuje pravomoci předsedy.[9]

Pro tyto konglomeráty je typické, že na pracovišti panuje paternalismus – nadřízený se ke svým podřízeným staví jako „otcovská postava“. Chování vysoce nadřízených ke svým zaměstnancům se dá popsat jako přátelské, ale uchovávající smysl pro zodpovědnost a přesnost. Pracovníci pracují dlouhé směny, zejména o víkendech a svátcích, za účelem uspokojit jejich nadřízené.[10] Firemní výlety a akce bývají zpravidla povinné, aby se posílil smysl pro rodinu a pocit, že zaměstnanec mezi ostatní patří. Zaměstnavatelé věří, že udržování a posilování pout mezi nimi a zaměstnanci vede k prosperitě a produktivitě společnosti. Další tradiční zvyky, které by byli v západním světě nezvyklé, jsou např. dárky pro zaměstnance či domlouvání schůzek mezi zaměstnanci za účelem hledání vztahu či manželství. Chaeboly jsou notoricky známé svou hierarchií. Je neobvyklé, aby jedinec zpochybňoval rozhodování jeho šéfa. To přidává ke kultuře, která se orientuje kolem toho, kdo je zodpovědný, může to však vést k nežádoucím okolnostem. Povýšení nebývá založené na zásluhách, rozhodující faktory u povýšení bývají věk a odsloužená doba danému konglomerátu. Toto také způsobuje, že téměř každý nadřízený je mnohem starší než zaměstnanci. Pokud pracovník nedosáhne ve věku 50 let vysoce postavené pozice, je často nucen odstoupit. Loajalita je v chaebolech velice důležitá, to je také vidět v náborovém řízení, kdy uchazeči musí podstoupit různé aktivity. Mezi tyto aktivity se řadí např. výcvikové tábory.[10]

Společnost Samsung, založená v roce 1938, je nejvýdělečnější jihokorejský chaebol, který začal jako firma vyvážející zboží jako ovoce, sušené ryby a nudle hlavně do Číny. Dnes je tento konglomerát řízený druhou nejbohatší rodinou v Asii.[11] Skupina se skládá z více než 50 firem,[12] které se věnují elektronice, strojnímu a těžařskému průmyslu, chemickému průmyslu, finančním službám, maloobchodním službám, zábavnímu průmyslu, stavitelství a dalším. Je odhadováno že skupina tvoří okolo 20 % HDP Jižní Koreje[13] a okolo 20 % exportu země, přičemž podíl exportu v Jižní Koreji je 43,09 %.[14] Tržby Skupiny Samsung činily v roce 2016 174 mld. USD.[15]

Hyundai Motor Group, založená v roce 1947, je třetí největší výrobce vozidel na světě.[16] Hyundai Motor Group tvoří zhruba 6 % HDP Jižní Koreje.[17] Mezi její dceřiné společnosti patří Kia Motors, Genesis Motors, Hyundai Steel, Hyundai Engeneering a Hyundai Card. Další firmy patřící stejné rodině a nesoucí jméno Hyundai jsou například Hyundai Heavy Industries Group, Hyundai Marine and Fire Insurance Group, Hyundai Department Store Group a Hyundai Development Company Group. Tržby konglomerátu byly v roce 2016 přes 80 mld. USD.[15]

SK Group je třetí největší jihokorejský chaebol založený v roce 1953. Skládá se z 95 firem, z nichž nejvýznamnější je SK Telecom zabývající se primárně telekomunikacemi. Dalšími odvětvími jsou například chemický průmysl, energetika, lodní doprava, marketing a další odvětví. Tržby SK Group se v roce 2016 pohybovaly na 72,5 mld. USD.[15]

LG Corporation, založená v roce 1947 Koo In-Hwoiem, je čtvrtým největším chaebolem v Jižní Koreji s tržbami přes 47 mld. USD v roce 2016.[15] LG se věnuje převážně elektronice, chemickému průmyslu a telekomunikacím. Mezi její dceřiné firmy patří LG Electronics, LG Chem, LG Solar Energy a další.

Po skončení Korejské války roku 1953 byla Jižní Korea v těžké krizi, protože boje zničily a zastavily většinu průmyslové výroby, což vedlo Koreu k tisknutí velké spousty peněz, aby zaplatila za válku a splnila požadavky OSN na Korejskou měnu a následně k obrovské inflaci. Státníci se tento problém rozhodli řešit pomocí velkých finančních pobídek pro rodinné podniky, což znamenalo jejich rychlý vzestup a vznik chaebolů. Toto znamenalo silné vazby a závazky nově zbohatlých k politikům. Korupční skandály dále chaeboly provázely až dodnes. Poslední kauzou bylo sesazení a odsouzení exprezidentky Pak Kun-hje za braní úplatků, vydírání, do kterého byly zapleteny i představitelé chaebolů jako například dědic skupiny Samsung I Če-jong, který vede konglomerát od května roku 2014, kdy jeho otec I Kun-hia zemřel na infarkt.[18]

Během asijské krize v roce 1997 se banky obávaly bankrotu chaebolů, což by mělo pro Koreu kvůli velikosti konglomerátů nedozírné následky, a proto jim umožnily zdarma odkládat splátky svých dluhů, kdykoli nebyly schopni splácet. Mnoho odborníků se domnívalo, že jsou tyto konglomeráty příliš veliké, než aby padly, což ovšem nebyla pravda. V případě skupiny Daewoo, která dříve zaujímala pozici sekundanta Samsungu, hrozil bankrot a musela zasáhnout vláda, která Daewoo kompletně restrukturalizovala. To však znamenalo krach mnoha dceřiných firem skupiny.[3][19]

Ačkoli státní pobídky pro rodinné firmy jsou již minulostí, velikost a široké pole působnosti chaebolů ničí konkurenční prostředí v Jižní Koreji, což může vést k navyšování cen zboží pro její obyvatele, protože není konkurent, který by prodával levněji. V roce 2012 byl za toto jednání pokutován Samsung a LG.[20] Malé firmy nemají šanci obstát v boji proti obrovským konglomerátům, které tvoří dohromady 80 % ekonomiky státu. Pokud se nějaká malá firma dokáže prosadit, stejně ji nakonec odkoupí jeden z konglomerátů. Tohle vše může vést ke nedostatku nových inovativních firem i přístupů, a nakonec ke kostnatění ekonomiky.[21] Monopolismus konglomerátů nezměnil ani fakt, že Korea zrušila obchodní regulace pro zahraniční firmy a otevřela se světu. Na jihokorejské burze je prvních 47 z 50 firem součástí chaebolů.[10]