Čchen Sün

Čchen Sün (čínsky pchin-jinem Chén Xún, znaky zjednodušené 陈循, tradiční 陳循; 1385–1462 byl politik čínské říše Ming. Císař Jing-cung ho roku 1444 jmenoval velkým sekretářem, roku 1449 po smrti prvního velkého sekretáře Cchao Naje a zajetí Jing-cunga v bitvě u Tchu-mu stanul v čele sboru velkých sekretářů. Současně se novým císařem stal Ťing-tchaj. Po návratu Jing-cunga k moci začátkem roku 1457 byl odvolán z funkcí.

Čchen Sün
první velký sekretář
Ve funkci:
1449 – 1457
PanovníkŤing-tchaj
PředchůdceCchao Naj
NástupceKao Ku
velký sekretář
Ve funkci:
1444 – 1457
PanovníkJing-cung, Ťing-tchaj
Narození1385
Tchaj-che, Ťiang-si
Úmrtí1462
NárodnostChan
Země říše Ming
Alma materťin-š’ (1415)
Náboženstvíkonfucianismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Čchen Sün je čínské jméno, v němž Čchen je příjmení.

Jména

Čchen Sün používal zdvořilostní jméno Te-cun (čínsky pchin-jinem Dézūn, znaky 德遵), používal též pseudonym Fang-čou (čínsky pchin-jinem Fāngzhōu, znaky 芳洲).

Život

Čchen Sün se narodil roku 1385, pocházel z okresu Tchaj-che v prefektuře Ťi-an na jihu provincie Ťiang-si.

Vynikl v úřednických zkouškách, hodnost ťin-š’ získal roku 1415 jako první v pořadí u nejvyšších, palácových, zkoušek. S podporou velkého sekretáře Jang Š’-čchiho (také rodáka z Tchaj-che) stoupal v úředních hodnostech, roku 1444 po Jang Š’-čchiho smrti zaujal jeho místo ve velkém sekretariátu. Následující rok byl formálně jmenován i náměstkem ministra daní zprava (户部右侍郎, chu-pu jou-š’-lang).

Ve druhé polovině 40. let patřil mezi politiky spíše průměrné, zastíněn tehdejším prvním sekretářem Cchao Najem.[1] Cchao Naj roku 1449 doprovázel císaře Jing-cunga na tažení proti Mongolům Esena-tajšiho a zahynul v bitvě u Tchu-mu, ve které Jing-cung padl do zajetí.[2] Novým císařem se stal Jing-cungův bratr Ťing-tchaj a novým prvním sekretářem Čchen Sün (současně obdržel hodnost ministra daní a roku 1452 učitele korunního prince).

Čchen Sün, ani ostatní sekretáři, za vlády císaře Ťing-tchaje nepatřili mezi dominantní politiky. Zastiňovali je ministři – ministr státní správy Wang Č’ a především ministr vojenství Jü Čchien – a vedoucí eunuchové (Ťin Jing a Sing An).[3] V čele sboru velkých sekretářů zůstal do začátku roku 1457, své postavení ztratil v čistce následující po převratu, kterým se na císařský trůn vrátil Jing-cung.

Reference
  1. TWITCHETT, Denis C.; GRIMM, Tilemann. The Cheng-t'ung, Ching-t'ai, and T'ien-shun reigns, 1436—1464. In: MOTE, Frederick W; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [dále jen Twitchett, Grimm]. ISBN 0521243327. S. 305–342, na s. 308. (anglicky)
  2. Twitchett, Grimm, s. 325.
  3. Twitchett, Grimm, s. 333.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.