ČSHPČR - Divadlo v okovech

Již v roce 1994 se soubor, který byl vždy souborem divadla čistě autorského, výrazně prosadil druhým místem na divadelní přehlídce v rámci Týdne Jana Palacha, jenž vyvrcholil slavnostním večerem na Žofíně. Rychle se stal fenoménem^[zdroj?] zejména na malých pražských jevištích a na klubových scénách, ale i na zájezdech v podstatě po celé České republice. Byl zván rovněž na zahraniční festivaly alternativního divadla a nezůstal nepovšimnut ani masmédii. Osobité inscenace ČSHPČR získaly uznání odborníků (profesor Jan Císař, divadelní režisér Ivo Krobot, divadelní kritik Vladimír Hulec, dramaturgyně Markéta Hoskovcová apod.) i přízeň diváků. Po roce 1997 a odchodu zakladatele Ladislava Doležala došlo k výrazné krizi souboru, z níž však vykrystalizovaly dvě nové vůdčí osobnosti Jan Javornický a Ladislav Niklíček a od té doby soubor nese pozměněný název ČSHPČR – Divadlo v okovech, pod kteroužto hlavičkou vystupuje dodnes. Při vystoupení zmíněné dvojice v rámci nominace na Šrámkův Písek r. 2005 však diváci nevyčkali ani konce improvizační detektivní hry Vražda tapírem a sál opustili[1]. Rovněž tak prezentace souboru s příběhem O amatéřích a krátkou hrou Milfajt na pražské postupové přehlídce na Šrámkův Písek r. 2007 dopadla dle kritiky katastrofálně[2].
Vývoj divadla je zpětně vysledovatelný prostřednictvím recenzí uveřejněných v časopise Amatérská scéna[3].

V průběhu doby se souborem spolupracovaly mnohé osobnosti české kultury:
herec Jan Potměšil;
hudebník, žurnalista, geochemik a mykolog Jan Borovička;
výtvarník a hudebník Pavel Kafka;
estetička a pedagožka Karlovy univerzity Jana Jebavá;
konceptuální umělkyně Milena Dopitová;
Jan Kábrt, vicemistr ČR v karate;
filmový režisér a scenárista a divadelní herec Martin Šinkovský;
filmový dokumentarista Tomáš Hodan;
filmový režisér, spisovatel a divadelní herec Luboš Pavel;
filmový a televizní režisér Tomáš Krejčí;
básník a hudebník Pavel Šenkapoun;
režisér a dramatik Petr Macháček
divadelní soubory Divadlo Kámen, Proč?, Drátěné siroty, Šinkyho Dan, Kostra ovsa a další.

ČSHPČR spolupracuje s občanským sdružením Podblanickem, které se zabývá rozvojem a udržitelností života na venkově.
ČSHPČR získala podporu Open Society Fund.

Základní principy tvorby ČSHPČR – Divadla v okovech zůstávají po celou dobu existence v podstatě stejné, procházejí desítkami inscenací a vytvořily jakousi tvář souboru. ČSHPČR – Divadlo v okovech vyprodukovalo množství žánrem a formou zcela neomezených představení. Právě hra s pravidly a konvencemi divadla upoutá na těchto inscenacích asi nejvíce. Je zásadním prvkem i textů z dílny ČSHPČR – Divadla v okovech, jež mnohdy vykazují z dnešního pohledu charakteristické rysy postmodernismu: zejména množství hypertextových odkazů, hra znaků i významů, důraz na sémantickou vyprázdněnost znaků, a naopak s vírou, že „vše je plné smyslu“, hledání nových „signifié“ v nových kontextech. Ovlivnění filosofií vede až k extrémům jako ve hře Fiofi (2000), která se zčásti odehrává v latině a atické řečtině 4. století př. n. l. a takřka veškeré dialogy jsou alegorií filosofických disputací významných autorit v historii filosofie, čímž se běžnému publiku hra stává zcela nesrozumitelnou. To vše je navíc uzavřeno ve formě jakési dadaistické frašky, hojně prokládané hudbou a zpěvy, což je opět tradice inscenací ČSHPČR, které se nebojí ani baletu či operety. Nepochopení divákem donutilo ČSHPČR – Divadlo v okovech k určité, alespoň dílčí, trivializaci: např. Vražda tapírem (2003), hra vystavěná na tezi francouzského poststrukturalistického filosofa Michela Foucaulta o smrti autora, je vcelku snadno vnímatelná jako detektivka s vtipnou zápletkou. Pokud bychom chtěli popsat zcela obecně herectví ČSHPČR – Divadla v okovech, musíme zapomenout na klasickou dichotomii Stanislavskij – Brecht, nejblíže se naopak ocitáme skrze myšlení Antonina Artauda (Le Theatre et son double).
To, na čem jsou představení ČSHPČR – Divadla v okovech založena, je tak spíše způsob uchopení divadelních konvencí, způsob pohybování se v divadle, v roli, v inscenaci. Tento modus divadla vytváří specifikum, pečeť, nezaměnitelnost ČSHPČR – Divadla v okovech.

Divadlo v okovech v současnosti působí v žižkovském klubu Zadní vrátka, kde kromě inscenování vlastních her umožňuje vystupovat dalším amatérským souborům.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ČSHPČR - Divadlo v okovech na Wikimedia Commons
• Oficiální stránka ČSHPČR – Divadlo v okovech
• Oficiální stránka Divadla venkoncem, neoficiální platformy ČSHPČR
• Databáze českého amatérského divadla

• Hoskovcová, Markéta - Stodůlecký Píseček 2000 aneb „Já už nechci vidět žádný představení, co když bude taky dobrý!?“, Amatérská scéna, r. 2000, č. 2
• ČSHPČR na stránkách Amatérské divadelní asociace: Chudé divadlo a POPAD 2008