Útěk z věznice Akko

V době britského mandátu byla citadela ve starém městě v Akku využívána jako věznění. Celkem zde bylo vězněno na 700 Arabů a 90 Židů, z čehož druhá skupina sestávala převážně ze členů podzemních židovských organizací Hagana, Irgun a Lechi, kteří byli zajati Brity. Jedním z vězňů byl taktéž operační důstojník Irgunu Ejtan Livni (otec Cipi Livniové).[1]

19. dubna 1947 byli ve zdejší věznici oběšeni čtyři členové Irgunu (Dov Gruner, Jechiel Dresner, Mordechaj Alkachi a Eliezer Kašani), které zajala britská 6. výsadková divize. Stali se prvními poválečnými „mučedníky“ Irgunu a Dov Gruner po svém procesu označil britskou armádu a správu za „kriminální organizace.“[2]

Věznění členové Irgunu a Lechi přemýšleli o útěku z vězení, avšak nakonec došli k názoru, že útěk by byl bez vnější pomoci neproveditelný. Kontaktovali proto vedení Irgunu, kde bylo vedení operace svěřeno Dovu Kohenovi (Šimšon).

Příslušníci Irgunu převlečení za britské vojáky

Zahájení operace bylo původně naplánováno na duben, avšak nakonec došlo k jeho přesunu na neděli 4. května 1947 v 16.00, tj. na den, kdy Valné shromáždění OSN projednávalo palestinskou otázku.

Logistické přípravy celé operace byly komplikované. Irgun zakoupil nákladní automobil, džíp, dva vojenské nákladní automobily a osobní vozidla, které byly maskovány jako britské. Získány rovněž byly britské uniformy[1] a civilní oděvy, díky nimž mohli uprchlí vězni splynout s místním obyvatelstvem.

Průzkumné snahy Irgunu objevily slabé místo v rámci budovy citadely, které se nacházelo na jižní stěně, přímo nad tureckými lázněmi. Irgun proto do věznice propašoval trinitrotoluen (TNT), z něhož bylo vyrobeno 30 improvizovaných ručních granátů a 2 bomby, obě vážící po jednom kilogramu, které měly probourat zeď věznice.

Zeď vězení po jejím proboření

V neděli 4. května 1947 se ve 14.00 vypravila jednotka vojenských mechaniků Irgunu pod vedením Dova Salomona a Jehudy Apirjona do nedalekých tureckých lázní, převlečená za telefonní techniky, nesoucí žebříky, TNT, lana a další vybavení nezbytné pro vniknutí do vězení. Mezitím se kolem vězení rozmístily útočné a únikové týmy Irgunu, převlečené za britský vojenský konvoj.[1]

Akce začala v 16.22, kdy vězením otřásla mohutná exploze. Jeden z vězňů, Michael Ešbal, odpálil mříž na chodbě, zatímco jiná skupina vězňů zadržela britské žalářníky ručními granáty a hořícími barikádami.

Celkem na věznici zaútočilo 34 příslušníků Irgunu. Během akce padlo 9 příslušníků Irgunu, tři členové útočných jednotek, včetně Dova Kohena,[2] a šest vězňů.[3] Dalších pět Irgunistů z útočných jednotek bylo zajato, společně s osmi uprchnuvšími vězni. Celkem se podařilo osvobodit 27 příslušníků Lechi (7) a Irgunu (20), se kterými uteklo i 182 arabských vězňů.[3]

Památník na promenádě v Akku, připomínající útěk

Americký deník New York Herald Tribune k události napsal, že podzemí provedlo „jednu z jeho nejnáročnějších a ambiciózních misí perfektním stylem,“ zatímco britský poslanec Oliver Stanley se vlády Jeho veličenstva dotázal, co plánuje provést „ve světle událostí ve věznici v Akku, které naprosto srazily britskou prestiž.“[1]

Židovská agentura nazvala operaci „nezodpovědným sebevražedným aktem,“ zatímco velitel Irgunu, Menachem Begin, jej označil jako akt hrdinství.

Tři z pěti zajatých mužů byli odsouzeni k trestu smrti.[4] Irgun v reakci na to zajal dva britské seržanty, Clifforda Martina a Mervyna Paice, a hrozil jejich zabitím v případě, že Britové popraví zajaté příslušníky Irgunu. Když Britové ultimátu nevyhověli a popravu vykonali, Irgun oba zajaté Brity oběsil.[5]

Útěk z věznice Akko měl spolu s dalšími operacemi velký morální vliv na jišuv a na boj za vznik Izraele. Výrazně poškodil britskou prestiž a urychlil vznik Zvláštní komise OSN pro Palestinu (UNSCOP).[6]

Operaci připomíná pomník na promenádě ve městě Akko.[4] Ze samotného vězení se stalo muzeum, připomínající zde vězněné a oběšené osoby a předstátní boj za nezávislost.[3]