Ústřičník velký

Ústřičník dosahuje velikosti holuba, váží asi 0,5 kg. Zbarvení je nápadně černobíle strakaté. Spodní stranu křídel, břicho a ocas, má zbarveny bíle, zbytek těla je černý. V zimním šatě, u některých jedinců celoročně, mají ústřičníci bílý pruh na hrdle. Nohy a dlouhý zobák má červené. Samec a samice jsou zbarveni stejně, pouze mladí jedinci mají na hřbetě světlé šupiny. Při letu jsou na svrchní straně křídel vidět zřetelné bílé proužky.

Ústřičník velký se vyskytuje převážně v Evropě a severní Asii až po Kamčatku a Koreu. Většinou žije na mořském pobřeží a na přímořských loukách, kde také hnízdí. Izolované populace se vyskytují na březích velkých řek v Rusku, jako je Volha, Don, Ob a Těrek, ve Středomoří a dokonce i na Novém Zélandu. Ve 20. století se začal postupně rozšiřovat do vnitrozemí nejen v Rusku, ale i v jiných částech Evropy. Na většině území jsou ústřičníci stěhovaví, severoevropští ústřičníci zimují ve Středomoří, sibiřští a korejští na březích Jihočínského moře nebo v Indii. Populace z Britských ostrovů a západoevropského pobřeží (od Dánska po Bretaň) jsou stálé. Na tahu se vyskytují i v České republice, většinou na jaře (březen, duben) nebo v září.

Ústřičníci žijí jak na skalnatém tak i na písčitém pobřeží, potravu si hledají v příbojové zóně nebo nad její hranicí. Tvoří ji nejen ústřice, slávky a jiní mlži, ale také mnohoštětinatci a drobní korýši. Jednotliví ptáci se specializují na určitý typ potravy, čemuž odpovídá tvar zobáku. Ten může být ukončen dlátovitě, což platí pro ptáky specializované na ústřice a slávky a používají zobák jako páčidlo k rozevírání lastur. Jiní jedinci mají zobák tupě ukončený, sloužící k rozbíjení lastur menších mlžů, případně špičatý a úzký, jehož nositelé se živí mnohoštětinatci a korýši. Hlasové projevy ústřičníků je možno slyšet nejčastěji na jaře, v období toku. Je to série hvízdavých zvuků, podobná hlasu strakapouda. Hnízdí v dubnu až květnu, samice klade tři nebo čtyři kropenatá vejce. Hnízdem je jednoduchý důlek vystlaný úlomky lastur, suchými chaluhami a pery. Inkubace trvá 25–30 dní a další měsíc se matka o mláďata stará. Ústřičníci dospívají až ve věku tří let a dožívají se až 40 let. Mnozí starší ptáci mívají poraněné nohy nebo dokonce chybějící prsty.

Tento druh je v Evropě k vidění přibližně v sedmi desítkách zoo (stav červenec 2019). V Česku se jedná o sedm zoo[2]:

• Zoo Brno
• Zoo Dvůr Králové
• Zoo Hluboká
• Zoo Ostrava
• Zoo Plzeň
• Zoo Praha
• Zoo Zlín

Na Slovensku tento druh chován není.[2]