Úsilov (tvrz)

Kdy byla založena úsilovská tvrz, není jisté. Předpokládá se, že vznikla v polovině patnáctého století za Výrků z Rýzmberka,[2][3] ale je možné, že existovala už na přelomu čtrnáctého a patnáctého století, kdy Úsilov patřil Vilémovi z Úsilova, po kterém ji roku 1403 zdědila dcera Eliška.[3] Dalším známým majitelem byl Jan Výrek z Rýzmberka, připomínaný v Úsilově roku 1451 poté, co prodal svou tvrz ve Výrově. Zemřel po roce 1456 a majetek po něm zdědili synové Vilém, Nechval a Jindřich. Po Vilémově smrti roku 1472 zůstal Úsilov zbývajícím bratrům, kteří v témže roce patřili k předním účastníkům vladyckých protibavorských bojů. Přistoupili na mírové jednání s Albrechtem Bavorským, při kterých požadovali úhradu škody způsobené jim ve službách knížete Ludvíka. Jednání byla zdlouhavá a v zimě roku 1473 je ukončil bavorský vpád do Čech, při kterém útočníci Úsilov, Černíkov a několik dalších vesnic vypálili. Nechval poté žil ještě v roce 1481 a Jindřich, který se přestěhoval do Černíkova, roku 1484 spravoval Úsilov nejspíš jako poručník.[4]

Úsilov poté až do roku 1514 patřil Janovi z Rýzmberka, který byl Nechvalovým nebo Jindřichovým synem. Janovým nástupcem byl Jindřich Švihovský z Rýzmberka, který statek Úsilov s tvrzí, dvorem a pustými vesnicemi Svilov a Slibkov prodal před rokem 1541 Zdeborovi z Příchovic.[3] Svilov a Slibkov patřily k vesnicím vypáleným v roce 1473. Do desk zemských byl prodej zaznamenán až roku 1545, kdy už statek patřil Zdeborovu synovi Jindřichovi z Příchovic.[4] Příchovští úsilovskou tvrz pravděpodobně rozšířili o novou obytnou budovu označovanou později jako nová tvrz.[3]

Posledním z rodu Příchovských v Úsilově byl Jan z Příchovic, který po otcově smrti v roce 1559 zdědil celý statek. Jan panství rozšířil o Loučim a Bukovou a oženil se s Annou z Vidršperka, která po něm Úsilov v roce 1574 zdědila. Vdova svého manžela o mnoho nepřežila, a její majetek včetně Vilova a Slavíkovic tak podle Janovy závěti připadl Bohuslavu Vidršpergárovi a jeho synům. S tímto nesouhlasil Šebestián Vlasatý z Domaslavi, ale roku 1577 se nároků za finanční náhradu vzdal.[4]

Úsilov tak získal Balcar Vidršpergár z Vidršpergu, po němž jej převzal syn Jan mladší Vidršpergár. Jan během stavovského povstání v letech 1618–1620 sloužil ve stavovském vojsku, ale podařilo se mu prokázat, že byl ke službě donucen násilím, takže nebyl nijak potrestán.[4] Roku 1624 však musel kvůli velkým dluhům Úsilov prodat za 23 500 kop míšeňských grošů Janu Filipu Kracovi ze Šarfenšteina, majiteli rýzmberského panství. Jan Filip byl v té době císařským plukovníkem, ale roku 1633 přešel na stranu Švédů, za což byl po zajetí roku 1635 popraven a jeho majetek zkonfiskován. Královská komora statek prodala Janu Oldřichu Burghauserovi, který kupní cenu vyplatil různým věřitelům.[3] Jeho dcera Marie Jakuba se provdala za císařského velitele Jana Filipa Schütze a po nich malé panství zdědil syn František Schütz, který je roku 1661 prodal Markétě Lidmile Vencelíkové, rozené Lapáčkové ze Rzavého. Ta Úsilov roku 1694 vyměnila s hrabětem Františkem Hartmanem z Klenového za Drslavice.[4] Od roku 1695 tak Úsilov patřil k roupovskému panství, roku 1711 byl připojen k Poleni a o devět let později k Chudenicím, u kterých zůstal až do zrušení poddanství. Od konce sedmnáctého století tvrz ztratila svou sídelní funkci a začala chátrat.[3] Už koncem sedmnáctého století byla popsána jako zpustlá. Byly v ní jen chlévy, sýpka a dvě udržované světnice pro správce a čeleď.[2]

Ve 21. století využívá část budovy obec Úsilov a část slouží k bydlení.[2]

Jádrem tvrze bývala dvoupatrová budova s půdorysem o rozměrech 15 × 11 metrů s přízemními zdmi silnými dva metry. Nejspíše v patnáctém století byla rozšířena o věž s čtvercovým půdorysem 9 × 9 metrů a čtyřmi až pěti patry. Při četných úpravách byla tato podoba značně pozměněna a v dochované podobě má budova tři křídla s obytnou částí a bývalou sýpkou, v nichž se projevují pozdně gotické, renesanční a barokní prvky. K původní tvrzi patří mimo jiné část kamenného portálu s okosenou hranou.[2] Příkop, který tvořil součást opevnění, se nedochoval.[3]

Křídlo s novodobým vstupem bylo postavené v šestnáctém století. Vstupní místnost v něm je zaklenutá křížovou klenbou, v dalších prostorách v interiéru jsou použité valené klenby s výsečemi, ale podoba prvního patra je výsledkem novodobých úprav.[2]