Alexej Stachanov

Narodil se v Lugové blízko Orlu. V roce 1933 začal pracovat jako horník.

Jako horník si chtěl vydělat na koně pro hospodářství. Šachta, na níž pracoval, byla hodnocena špatně a stranický vedoucí šachty, Petrov, by byl odvolán nebo potrestán, kdyby se šachta něčím nevyznamenala.

Bylo proto třeba udělat rekord nebo se jinak vyznamenat. Jenže nikdo z horníků nechtěl dělat rekordy. Dnes rekord - zítra norma. Kdo by chtěl dělat rekordy, ten mohl být ostatními zabit. Po nátlaku a hledání byl vybrán právě mladý Stachanov a s ním byl na jediné "rekordní" směně i redaktor místních novin, který o tom napsal do místního tisku.

Dne 31. srpna 1935 bylo prohlášeno, že vytěžil 102 tun uhlí za 5 hodin a 45 minut (což bylo 14× více, než byl plán). Tento rekord z něj udělal hrdinu SSSR, a dokonce se objevil na titulní straně magazínu Time.[1]

Po rekordu Stachanov utíkal domů, protože ho lidé chtěli zabít. Protože "dnes rekord", znamená zítra normu. Jeho žena ho schovala před rozlíceným davem doma v bečce na zelí a lidem řekla, že kdo chce Alexeje zabít, toho ona podřeže.

Až za dva dny po "rekordu" se zpráva o tomto skutku ocitla na poslední stránce stranického listu Pravda a tam z tohoto článečku pochopil Sergo Ordžonikidze, že je to právě ten hrdina, kterého potřebuje stalinská éra.

Okamžitě po "rekordní" směně, na níž prý stranický funkcionář Petrov Stachanovi svítil při rubání se stranická organizace usnesla, že Stachanov dostal dům, poukaz na lázně a koně.

Sovětský svaz v té době vymýšlel hrdiny a příklady a tento rekord je zcela vymyšlen a měl sloužit a také sloužil jako propaganda ke zvyšování pracovních výkonů.

V letech 1936–1941 byl prominentním studentem Industriální akademie v Moskvě, ač sám s bídou četl a psal. Do roku 1942 byl ředitelem dolu v Karagandě.

V letech 1943 až 1957 pracoval jako komisař pro těžký průmysl. Roku 1959 byl vedoucím různých dolů, než roku 1974 odešel do penze, jejíž větší část strávil v psychiatrické léčebně, kam se dostal kvůli alkoholismu.[1] [2] Tam jednou upadl na mokré podlaze, ztratil vědomí a za dva dny na to zemřel.

Byl pohřben na městském hřbitově a jeho hrob zarostl travou. Hrob byl těžko k nalezení i pro pracovníky hřbitova, když po hrobu pátrala ruská televize v rámci dokumentu o Stachanovovi.

Byl vyznamenán dvěma Řády Lenina a Řádem rudého praporu. Den 31. srpna, kdy se stal slavným, se slavil jako státní svátek. Město Kadijivka na Ukrajině bylo roku 1978 na jeho počest pojmenováno „Stachanov“. Město se tak jmenovalo do roku 2016.