Ángel Di María

Ángel Di María v utkání proti Šachtaru Doněck na podzim 2015

V srpnu 2015 přestoupil do týmu francouzského mistra ze sezóny 2014/15, Paris Saint-Germain.[13] Pařížský klub za něho zaplatil částku 44,3 milionu liber, hráč podepsal čtyřletou smlouvu.[14] V pařížské kabině se měl Di María potýkat s konkurencí v podobě útočníků Zlatana Ibrahimoviće, Edinsona Cavaniho či Ezequiela Lavezziho.[14]

Trenér Laurent Blanc jej vyslal na hřiště 30. srpna do zápasu čtvrtého kola Ligue 1 na půdě Monaka. Di María pobyl na trávníků závěrečných 25 minut, ale stihl premiérovou asistenci na gól Lavezziho, díky kterému PSG vyhrálo 3:0 i svůj čtvrtý ligový duel v řadě.[15] Gólový účet otevřel 15. září v úvodním duelu Ligy mistrů proti Malmö při výhře 2:0, to se trefil už po třech minutách.[16] První ligový gól zaznamenal v domácím prostředí proti Guingampu 22. září, to Pařížané vyhráli 3:0.[17]

V polovině ledna obdržel cenu pro nejlepšího hráče za měsíc prosinec, ve kterém Argentinec zaznamenal dva góly a čtyři asistence napříč čtyřmi zápasy ligy.[18]

Di María rozhodl finále Ligového poháru proti Lille, když dal 23. dubna vítězný gól na konečných 2:1 pro PSG.[19] V květnu 2016 Di María překonal rekord Ligue 1 v počtu asistencí, v sezóně jich totiž zaznamenal 18 a o jednu asistenci tak předhonil Marvina Martina, tehdy fotbalistu Lille, ze sezóny 2010/11.[20]

V polovině října 2016 proti Basileji v Lize mistrů otevřel skóre utkání a pomohl ke třem bodům po výhře 3:0.[21] V listopadu se Di María zranil v ligovém utkání proti Nantes, ještě předtím však stačil dát úvodní gól a ukončit vlastní střelecký půst, jenž trval od dubna stejného roku.[22]

Během prvního utkání osmifinále Ligy mistrů dne 14. února v domácím prostředí proti Barceloně pomohl dvěma góly k výhře 4:0, a to v den svých narozenin.[23] Barcelona ale doma manko dohnala a PSG vyřadila, v lize pak namísto pařížského klubu uspělo Monako.

Příchod Neymara ohrozil Di Maríovu pozici v týmu, což vyvolalo spekulace o jeho možném přestupu jinam.[24] Navzdory tomu v mužstvu Unaie Emeryho zůstal a úvodní čtveřici zápasů Ligue 1 odehrál v základní sestavě. Následně proti Métám ale 8. září kvůli zranění absentoval.[25]

Jeho hattrick při venkovní výhře 4:1 pomohl rozhodnout 6. února o postupu do čtvrtfinále Coupe de France proti druholigovému Sochaux.[26]

V Bordeaux 31. března 2018 nastoupil v základu proti Monaku a druhým gólem finále Ligového poháru Coupe de la Ligue přispěl k výhře 3:0. Pařížský klub tímto získal tento pohár popáté v řadě.[27]

Di María nastoupil 8. května 2018 do finále domácího poháru Coupe de France a stanul u výhry 2:0 proti třetiligovému Les Herbiers.[28]

První zápas osmifinále Ligy mistrů dne 12. února odehrál Di María na hřišti svého bývalého klubu Manchesteru United za pro něj bouřlivé atmosféry, kdy na něj příznivci United pískali a hučeli už před začátkem zápasu. Poté co jej fauloval Ashley Young, zamířil Di María mimo hrací plochu pro ošetření, posléze ale pokračoval. Ve druhém poločase asistoval dvěma gólům svého týmu a pomohl venku vyhrát 2:0. V 81. minutě byl za pískotu domácích střídán.[29] Odvetu ale tým nezvládl a prohrál 1:3, čímž opět nepřešel osmifinále.

Ve 29. kole Ligue 1 doma proti Olympique Marseille zaručil domácí výhru PSG 3:1 dvěma góly a jednou asistencí Kylianu Mbappému.[30] Ve 33. kole se Pařížané stali mistry po výhře 3:1 nad Monakem, u čehož Di María kvůli zranění chyběl.[31] Di María vybojoval další titul ve francouzské lize, sám se na tom podílel 12 góly a 11 asistencemi.[32] Byl jmenován do Nejlepšího týmu sezóny podle UNFP (Union nationale des footballeurs professionnels), tedy svazu profesionálních fotbalistů ve Francii.[33]

Úvodní kolo Ligue 1 proti Nîmes Olympique začal Di María na lavičce mezi náhradníky. Poté co jej trenér Thomas Tuchel poslal na trávník, vsítil po Mbappého nahrávce gól a pomohl k výhře 3:0.[34] Pařížané se 18. září 2019 utkali doma s Realem Madrid v rámci skupiny Ligy mistrů. V absenci Neymara a Mbappého dotáhl Di María tým k vítězství 3:0 proti svému někdejšímu zaměstnavateli, a to rovnou dvěma góly.[35] Na konci října ve třetím skupinovém zápase proti Bruggám zaznamenal tři asistence při venkovní výhře 5:0.[36] Ve finále Ligy mistrů proti Bayernu Mnichov v srpnu 2020 nastoupil v základní sestavě s Neymarem a Mbappém, odehrál 80 minut než byl vystřídán Choupo-Motingem. Bayern vyhrál 1:0 díky gólu odchovance PSG Kingsleyho Comana.[37] Di María předvedl povedenější výkon než jeho spoluhráči v útoku a navíc vytvořil několik šancí (jednu šanci sám promarnil).[38][39]

V září 2020 byla u něj, stejně jako u dalších dvou hráčů PSG, potvrzena nákaza nemocí Covid-19. Di María kvůli onemocnění předčasně ukončil dovolenou na Ibize.[40] Všichni tři hráči pak museli vynechat první zápas PSG v nové sezoně Ligue 1 proti RC Lens.

Za chování v závěru derby Le Classique mezi PSG a Olympique Marseille 13. září 2020 si odnesl disciplinární trest zákazu startu ve čtyřech zápasech, neboť neunesl prohru 0:1 na hřišti rivala a během šarvátky plivl na protihráče Álvara Gonzáleze. V dalším kole Ligue 1 s Remeší (Stade de Reims) nastoupit mohl, následující zápasy s Angers, Nîmes, Dijon a Nantes byl ovšem nucen vynechat.[41] Na hřišti Lipska (RB Leipzig) 4. listopadu ve třetím skupinovém zápase Ligy mistrů stihl do počátatečních 20 minut vstřelit gól a posléze neproměnit penaltu. Německý soupeř domácí duel otočil a vyhrál 2:1.[42] Při svém návratu do ligového zápasu o tři dny později sehrál klíčovou roli při zdolání Rennes. Marodkou postižené pařížské mužstvo bez Neymara, Mbappého, Verrattiho či Draxlera doma zvítězilo 3:0 – Di María skóroval dvakrát a připravil další gól Moiseho Keana.[43]

V domácím skupinovém zápase Ligy mistrů 9. prosince 2020 proti İstanbulu Başakşehir se pod vítězstvím 5:1 podepsal dvěma asistencemi. V tabulce nejlepších nahrávačů této soutěže se posunul na třetí příčku v součtu se 32 asistencemi za aktivní dvojici Cristiano Ronaldo a Lionel Messi.[44]

V průběhu března 2021 podepsal novou smlouvu zavazující ho v klubu do konce další sezóny a s případnou opcí na tu následující.[45] Mezi dubnem a květnem neodvrátil semifinálové vyřazení od Manchesteru City v rámci Ligy mistrů a během venkovní odvety obdržel červenou kartu poté, co šlápl na ležícího Fernandinha.[46] V další sezóně proto nemohl odehrát tři zápasu v evropských soutěžích.[47] Ve francouzské lize se z mistrovského titulu radovalo Lille.

V absenci Kyliana Mbappého a posléze i Lionela Messiho vedl během 29. října 2021 Pařížany k obratu v domácím střetnutí proti Lille. Ačkoli ve 12. kole prohrávali po prvním poločase 0:1, nahrávka Di Maríi na gól kapitána Marquinhose a jeho vítězný gól přisoudily v posledních 15 miutách tři body pařížskému týmu.[48] V závěrečném šestém skupinovém zápase proti Bruggám 7. prosince nahrál na gól Kyliana Mbappého a podpořil výhru 4:1, díky níž se PSG vměstnalo mezi jarní osmifinalisty Ligy mistrů z druhé příčky.[49]

Koncem května roku 2015 byl navzdory rozporuplné sezóně v Anglii povolán do 23členného argentinského výběru Gerarda Martina pro turnaj Copa América.[55] V přípravném zápase s Bolívií 6. června 2015 se při výhře 5:0 trefil dvakrát.[56]

Proti Paraguayi 13. června byl faulován v pokutovém území, následnou proměněnou penaltou zvyšoval jeho spoluhráč Lionel Messi na 2:0. Soupeř ale dokázal vyrovnat na 2:2.[57] V semifinále 1. července čelila Argentina opět Paraguayi, na rozdíl od prvního duelu se dočkala výhry 6:1. Di María vstřelil po poločasové pauze dva góly (na 3:1 a pak 4:1) a v závěru po centru asistoval na další gól Sergia Agüera (na 5:1).[58] Argentina si 5. července zahrála první finále tohoto turnaje od roku 2007 s cílem vyhrát ji poprvé od roku 1993. Tomuto úsilí se ovšem postavilo domácí Chile svým vlastním prvním historickým vítězstvím, a to po výsledku 4:1 po penaltovém rozstřelu. Di María byl nucen střídat kvůli zranění již v prvním poločase.[59]

V průběhu června 2021 byl trenérem Lionelem Scalonim nominován na turnaj Copa América uspořádaný v Brazílii.[60] Jeho asistence na jediný gól Papu Gómeze do sítě Paraguaye ve třetím skupinovém zápase 21. června zaručila postup do čtvrtfinále.[61] Podílel se na finálovém triumfu nad domácí Brazílií 11. července, během něhož dal argentinskému jihoamerickému rivalovi poprvé v kariéře gól a jediným gólem tohoto finále přisoudil Argentině její v součtu 15. triumf na Copě. Ukončil tak čekání na trofej trvající od roku 1993.[62]

Benfika Lisabon[63]

• 1× vítěz Primeira Ligy – 2009/10
• 2× vítěz Taça da Liga – 2008/09, 2009/10

Real Madrid[63]

• 1× vítěz Primery División – 2011/12
• 2× vítěz Copa del Rey – 2010/11, 2013/14
• 1× vítěz Supercopa de España – 2012
• 1× vítěz Ligy mistrů UEFA – 2013/14
• 1× vítěz Superpoháru UEFA – 2014

Paris Saint-Germain[63]

• 4× vítěz Ligue 1 – 2015/16, 2017/18, 2018/19, 2019/20
• 5× vítěz Coupe de France – 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2019/20, 2020/21
• 4× vítěz Coupe de la Ligue – 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2019/20
• 4× vítěz Trophée des champions – 2016, 2018, 2019, 2020

Argentinská reprezentace U20[63]

• 1× vítěz Mistrovství světa hráčů do 20 let – 2007

Argentinská reprezentace U23[63]

• 1× zlato na Letních olympijských hrách – 2008

Argentinská reprezentace[63]

• 1× zlato na Copa América – 2021
• 2× stříbro na Copa América – 2015, 2016
• 1× stříbro na Mistrovství světa – 2014

• UEFA Tým roku – 2014[64]
• Světová jedenáctka FIFA FIFPro – 2014[65]
• Nejlepší jedenáctka podle ESM – 2015/16[66]
• UNFP Tým roku Ligue 1 – 2015/16, 2018/19[67][68]
• Hráč měsíce Ligue 1 podle UNFP – říjen 2015[69]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ángel Di María na Wikimedia Commons
• Ángel di María na stránkách Real-Madrid.cz
• Profil hráče na Transfermarktu (anglicky)
• Ángel Di María na Thetopforward.com
• Ángel di María na National-Football-Teams.com
• Profil hráče na iDNES.cz
• Ángel Di María v databázi Olympedia (anglicky)