Áiša

Áiša se narodila v Mekce čtyři roky po počátku islámu. Byla dcerou Abdulláha bin Abí Quháfa (který je známý jako Abú Bakr) a Umm Rúmán bint 'Ámir bin 'Uwajmir.

Áišin otec byl nejprve ženat s Qatlah bint Abdul-'Uzzá, se kterou měl dvě děti – Abdulláha a Asmu. Není známo, zda jeho první žena přijala islám, avšak jeho druhá žena Umm Rúmán (matka Áišy), byla jednou z prvních věřících. Kromě Áišy měli s Abú Bakrem ještě syna Abdur-Rahmána. Po přijetí islámu si Abú Bakr vzal ještě dvě ženy – Asmu bint Umajs, se kterou měl syna Muhammada, a Habíbu bint Cháridžu, se kterou měl dceru Umm Kulthúm, která se narodila po Abú Bakrově smrti.

Během svého dětství v Mekce i Medíně byla Áiša velmi živá, hravá, chápavá, usměvavá. Svými vlastnostmi se podobala svému otci. Když jí bylo šest či sedm, emigrovala společně se svou rodinou do Medíny. V tě době už byla podepsána svatební smlouva mezi ní a Muhammadem, avšak členkou prorokovy domácnosti se stala až v Medíně.

Po příchodu do Medíny, který se uskutečnil nedlouho po odchodu Abú Bakra a Muhammada, Áiša stejně jako mnoho dalších mekkánských muslimů onemocněla a téměř měsíc zůstala upoutána na lůžku.

V prvních měsících bydlela Áiša se svou matkou a otcem až do měsíce šawwál, kdy se uskutečnila svatební hostina. Tento měsíc nebyl vybrán náhodou. Název šawwál pochází ze slova šála, což znamená (on) zemřel. Arabové v tomto měsíci neuzavírali sňatky. Proti tomu chtěl Prorok bojovat. Áiša byla hrdá na to, že se vdala v tento měsíc, a později doporučovala ženám ze své rodiny, aby se také vdaly v tento měsíc.

Áišin svatební obřad je popisován jako skromný, nekonala se žádná slavnost a ani se neporážela zvířata. Když vstoupila Áiša do prorokova domu, Muhammad jí nabídl mléko, avšak ona stydlivostí sklopila hlavu. Asma, která byla přítomna, ji pobídla znovu a pak nechali mléko kolovat mezi hosty. Jako mahr Áiša dostala zlato. Po příchodu do prorokovy domácnosti Áiša pokračovala ve svých hrách, často ji zde navštěvovali její rodiče i její kamarádky.

Muhammad o důvodu, proč si Áišu vzal, řekl: "Viděl jsem tě ve svém spánku po tři noci. Anděl tě přinesl zabalenou v hedvábí řka: 'Toto je tvá manželka.' Když jsem odhalil její tvář, poznal jsem tebe. Co Alláh chce, to se stane." (zaznamenáno Buchárím)

Tato prorokova žena proslula skandálem, který způsobila na výpravě proti kmeni Banú al-Mustalik. Při návratu ztratila náhrdelník, a když výprava zastavila k odpočinku, vydala se ho sama hledat. Protože nikdo netušil, že není ve svých zakrytých velbloudích nosítkách, vyrazila karavana na další cestu bez ní. Na její nepřítomnost se přišlo teprve v Medíně. Áiša se vrátila až s opozdilým členem výpravy. To vyvolalo mnoho pomluv, takže prorok na ně musel reagovat jedním ze svých zjevení. Stanovil nejen podmínky, za nichž může být muslimská žena obviněna z cizoložství, ale i tresty pro ty, kdo takové obvinění nebudou moci doložit alespoň čtyřmi svědky (Korán, súra 24, verš 4 a následující).

Když byl za vlády chalífy Umara ustanoven systém rent, jež muslimové pobírali z dobytých území, byla v něm Áiša uvedena na prvním místě jako Umm al-mu'minín, Matka věřících.

Ali a Áiša ve velbloudí bitvě

V roce 656 se zúčastnila takzvané Velbloudí bitvy, nazvané podle toho, že po smrti velitelů dále pobízela vojsko Alího odpůrců ze svého velblouda. Bitvu, která byla součástí bojů o následnictví po zavraždění chalífy Uthmána, rozhodlo až její zajetí.

Podle většiny hadíthů bylo Áiše v době sňatku s Mohamedem 6 let a manželství bylo konzumováno v jejích devíti letech (podle at-Tabarího v deseti letech). Tato skutečnost je dnes často kritizována, kritika ze strany západní kultury se ovšem objevila až poměrně nedávno. Manželství s dětmi nebyla v tehdejší beduínské společnosti neobvyklá a po většinu historie bylo muslimskými historiky Aišino mládí považováno za velmi pozitivní fakt a často vyzdvihováno, protože bylo vnímáno jako potvrzení jejího panenství a čistoty.